109 C 16/2022-30 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2022 zaplacení částky 5 460,13 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že je obchodní společností, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné i pronájem mobilního sanitárního zařízení. Žalovanému na základě jeho objednávky ze dne 11. 3. 2021 pronajal mobilní toalety včetně servisu a dopravy, a to v době od 23. týdne 2021 do 26. týdne 2021 a dále od 31. týdne 2021 do poloviny 36. týdne 2021, a to na akci [ulice] v [obec]. Uvedené pronájmy byly vyfakturovány, a to fakturou [číslo] částka 2 299 Kč se splatí 13. 7. 2021, fakturou [číslo] částka 2 299 Kč splatná 5. 9. 2021 a fakturou [číslo] částka 862,13 Kč splatná dne 19. 9. 2021. Žalovaný přes výzvy žalobce faktury dosud neuhradil ani vůči žalobci neuplatnil žádné právo, které by se žalobcovým nárokem bylo neslučitelné. Celkovou dlužnou částku 5 460,13 Kč požaduje uhradit i spolu s úroky z prodlení. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byl zjištěn pobyt žalovaného, kterému byla doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak k navrhovanému procesnímu postupu do vlastních rukou dne 7. 11. 2022. Žalovaný se k žalobě ani k navrhovanému postupu ve stanovené lhůtě, ani do současné doby nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a jejich konkludentního souhlasu. 4. Podle § 2316 občanského zákoníku (dále jen o.z.) se nájemní smlouvou pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 5. Provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný učinil u žalobce dne 11. 3. 2021 objednávku na pronájem mobilního WC na dobu 2 a 4 týdny na adresu [ulice a číslo] v [obec]. Mobilní WC byly žalovanému poskytnuty spolu se servisní kartou. Předloženými fakturami bylo prokázáno, že žalobce žalovanému vystavil za pronájem mobilní toalety faktury, a to dne 6. 7. 2021 fakturu [číslo] na částku 2 299 Kč včetně DPH se splatností 13. 7. 2021, dne 29. 8. 2021 fakturu [číslo] na částku rovněž ve výši 2 299 Kč včetně DPH se splatností 5. 9. 2021 a dne 12. 9. 2021 fakturu [číslo] na částku 862,13 Kč včetně DPH se splatností 19. 9. 2021. 6. Dopisem ze dne 17. 3. 2022 byl žalovanému zaslán k odsouhlasení stav pohledávek a závazků ke dne 31. 3. 2021 ve výši 5 460,13 Kč s tím, že pokud nebude ve lhůtě 20 dnů zasláno odsouhlasení písemně, bude považován vykázaný stav za správný a potvrzený. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 3. 2022 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě celkové pohledávky ve výši 5 460,13 Kč do 10 dnů, zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání, pokud nebude pohledávka uhrazena. 8. Po zhodnocení předložených listinných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Na základě písemné objednávky žalovaného, žalobce pronajal v uvedeném období žalovanému mobilní toalety, které žalovaný k pronájmu převzal a který byl následně vyfakturován výše uvedenými fakturami v celkové částce 5 460,13 Kč včetně DPH. Jeho povinností tak bylo dle smlouvy a ustanovení shora citovaného uhradit cenu za pronájem, což žalovaný neučinil. K doručené žalobě se nevyjádřil a žádným způsobem nereagoval a ani netvrdil, že by dlužnou částku či její část zaplatil, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Žalovaný se dostal s hrazením faktur do prodlení, proto mu byla uložena i povinnost zaplatit úroky z prodlení, a to vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur. Výše úroků byla požadována v zákonné výši za příslušné období a tyto činily 8,50 % ročně vždy z jednotlivé dlužné částky tak, jak je ve výroku v odstavci I. uvedeno. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována již zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 1 500 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žalobního návrhu a jednoduchá výzva k plnění), paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 3) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 976,50 Kč vypočtenou z odměny zástupce a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení nebyly zjištěny ani tvrzeny. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 6 626,50 Kč a je splatná k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. delší než zákonná 3 denní lhůta k plnění, vzhledem k výši žalované částky, a to lhůta 15 dnů.