9 C 6/2022-32 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 10. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 30. 5. 2006 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě půjčil žalovanému částku 10 000 Kč. V souvislosti s touto půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit souhrnný poplatek 6 640 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, poslední splátka měla být zaplacena 29. 5. 2007. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl právo požadovat po žalovaném uhrazení celé částky spolu s úroky z prodlení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce převedl dne 18. 12. 2020 pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 5. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Následně již žalovaným na dluh nebylo hrazeno ničeho. Žalobce uvedl, že po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to kapitalizovaným za období od 30. 15 2007 do 18. 12. 2020 částkou 9 972,78 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení zákonnou sazbou 7,25 % ročně z částky 10 000 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, a to na adresu evidovaného trvalého pobytu i na adresu nově zjištěnou. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný byl usnesením soudu ze dne 13. 1. 2022 vyzván ke sdělení svého stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřil, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 5. 2006 bylo zjištěno, že žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] na základě které si půjčil částku 10 000 Kč a zavázal se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 6 640 Kč formou týdenních splátek po 320 Kč po dobu 52 týdnů. 5. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 24. 5. 2006 bylo zjištěno, že uvedl jako svoje pracovní zařazení – zedník s příjmem 14 570 Kč a dalším příjem domácnosti 1 250 Kč. Výdaje uvedl 10 007 Kč a použitelný příjem 5 813 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo žalovanému sděleno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci a zároveň byl vyzýván k zaplacení dlužné částky ve výši 16 640 Kč bez příslušenství do 10 dnů od doručení tohoto sdělení. Rovněž předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2021 byl žalovaný vyzýván zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky v celkové výši 36 848,26 nejpozději do 13. 8. 2021. Zároveň byl poučen o možnosti uzavřít dohodu o splátkách i o možnosti soudního vymáhání v případě neuhrazení pohledávky či neuzavření dohody o splátkách. 7. Dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že že žalobní návrh je důvodný, proto mu vyhověl. V dané věci požaduje žalobce plnění z titulu bezdůvodného obohacení, i když tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, kterou prokazuje, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, na kterou žádnou částku dosud žalovaný neuhradil. Žalovaný také neprokázal, ani netvrdil, že by žalobci či jeho právnímu předchůdci určitou částku uhradil. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč, které je představováno celou zapůjčenou částkou, když žádná její část nebyla zaplacena. Zároveň byly žalobci přiznány i úroky z prodlení, které byly jednak vypočtené částkou 9 972,78 Kč za období od splatnosti pohledávky tj. od 30. 5. 2007 do 18. 12. 2020 a dále již nevypočtené od 19. 12. 2020 až do zaplacení celkové dlužné částky dle § 1 nař. vlády č. 142/1994 Sb. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, paušální náhradou ve výši 600 Kč, tj. 3 x 200 Kč (návrh ve věci samé, právní zastoupení a výzva k plnění), 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále 21% DPH ve výši 189 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem se tak jedná o částku 1 489 Kč, která byla přiznána, neboť šlo o náklady žalobcem účelně vynaložené. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné okolnosti mimořádného zřetele hodné, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být žalobci přiznána. 10. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.