109 C 14/2022-109 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 9. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 198 727 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný je dlužníkem společnosti [právnická osoba] dle úvěrové smlouvy [číslo] za žalovaného v letech 2019 -2020 hradila ze svého účtu splátky uvedeného úvěru, kdy celková jejich výše činila 198 727 Kč, zároveň přesně uvedla, kdy tyto splátky byly za žalovaného uhrazeny. Protože za žalovaného hradila jeho vlastní závazek, čímž se žalovaný obohatil, má právo na vrácení této částky. Zároveň podotkla, že na žalovaného se obrátila před podáním žaloby, tzv. předžalobní výzvou, kterou si však žalovaný nevyzvedl. V této výzvě byly zahrnuty i platby za žalovaného z roku 2018, které však u soudu nelze uplatnit z důvodu promlčecí lhůty, proto se domáhá pouze vydání částky 198 727 Kč spolu s úroky z prodlení. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor. Následně ve svém vyjádření uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani z části. Poukázal na to, že kupní smlouvou ze dne 18. 9. 2018 převedl na žalobkyni pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a dále pozemky parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] v [obec], a to za ujednanou kupní cenu ve výši 5 500 000 Kč. Žalobkyně však kupní cenu dle této kupní smlouvy neuhradila. Předmětný úvěr dle úvěrové smlouvy [číslo] byl zajištěn zástavním právem na výše uvedených nemovitostech. Žalobkyně o existenci zástavního práva věděla a toto nemělo být dle kupní smlouvy nijak odstraňováno, nýbrž mělo na nemovitostech zůstat i po jejich převodu. Dále se domáhal použití ust. § 1888 odst. 2 o.z., dle něhož platí, že přejde-li na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu i zapsané zástavní právo nebo jiná jistota váznoucí na věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou. Dle vzájemné dohody měla splátky předmětného úvěru hradit žalovaná, která tak po jistou dobu činila. Splátky přestala hradit po té, co na ní začal vymáhat zaplacení kupní ceny za předmětné nemovitosti, proto začal za žalobkyni hradit splátky sám. Má za to, že se tak bezdůvodně neobohatil a navrhl zamítnutí žalobního návrhu. Jako svoji procesní obranu dle § 98 o.s.ř. uplatnil k započtení svoji pohledávku vůči žalobkyni na zaplacení kupní ceny ve výši 5 500 000 Kč vzniklou na základě kupní smlouvy ze dne 18. 9. 1 2018, na jejímž základě prodal žalobkyně nemovité věci evidované v katastru nemovitostí. K započtení této svojí pohledávky uplatňuje pouze její část ve výši 225 476,20 Kč, která odpovídá součtu jistiny pohledávky žalobkyně ve výši 198 727 Kč a zákonných úroků z této částky za dobu od 9. 8. 2021 do 9. 3. 2023 ve výši 26 749,20 Kč. 3. Žalobkyně k námitkám žalovaného potvrdila, že žalovaný na ni převedl kupní smlouvou ze dne 19. 8. 2018 nemovitosti v k.ú. [obec] v [obec]. Pokud však jde o neuhrazení kupní ceny, toto činí sporným a poukázala na to, že o nároku žalobce na zaplacení kupní ceny je vedeno u zdejšího soudu řízení pod sp. zn. 17 C 120/2020, které není dosud pravomocně skončeno. Popřela, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena jakákoliv dohoda o tom, že by za žalovaného měla bez nároku na kompenzaci platit jeho vlastní dluhy. Rovněž popřela, tvrzení žalovaného, že by se stala nově dlužnicí banky, tj. že by na ni přešel dluh dle § 1889 odst. 2 o.z. Poukázala na to, že toto zákonné ustanovení nestanoví takový přechod ze zákona, ale jde pouze o vyvratitelnou právní domněnku tohoto přechodu. Naopak změnu v osobě dlužníka zástavní smlouva uzavřená se společností [právnická osoba] dne 15. 6. 2016 zapovídá, když výslovně stanoví, že převede-li zástavce zástavu bez souhlasu zástavního věřitele, nepřechází dluh z úvěrové smlouvy spolu se zástavou na nabyvatele. S přechodem dluhu na žalobkyni by však musela banka vyslovit souhlas a uzavřít smlouvu o převzetí dluhu, k čemuž však nedošlo. Pokud jde o započtení, uvedla také, že jde o pohledávku nejistou, neboť žalovaný jako žalobce ve sporu vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 120/2020 žádal zaplacení kupní ceny, ale jeho návrh byl zamítnut, v současné době tak pohledávka neexistuje, jedná se o pohledávku nejistou s odkazem na ust. § 1987 odst. 2 o.z. 4. Ze zástavní smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena 25. 5. 2016 mezi [celé jméno žalovaného] [jméno] [celé jméno žalovaného] (žalovaným) jako zástavcem a společností [právnická osoba] jako zástavním věřitelem s tím, že zástavce je podle výpisu z katastru nemovitostí uvedených na [list vlastnictví] vlastníkem výše uvedených nemovitostí. V čl. III bodu 10 bylo uvedeno, že převede-li zástavce zástavu bez souhlasu zástavního věřitele, nepřechází dluh z úvěrové smlouvy spolu se zástavou na nabyvatele. S přechodem dluhu by věřitel musel vyslovit písemný souhlas a dále uzavřít s novým dlužníkem smlouvu o převzetí dluhu či jinou smlouvu. 5. Z kupní smlouvy ze dne 18. 9. 2018 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi účastníky, kdy prodávajícím byl [celé jméno žalovaného] (žalovaný v tomto sporu) a kupující [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně v tomto sporu), předmětem smlouvy byly nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, a to pozemky parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům, pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez popisného čísla. Na předmětu převodu vázne zástavní smluvní právo ve prospěch společnosti [právnická osoba] k zajištění pohledávky ve výši 2 600 000 Kč dle smlouvy o úvěru [číslo] dluhu ze smluvních pokut do výše 260 000 Kč. Pokud jde o kupní cenu, v čl. III se uvádí, že smluvní strany se dohodly, že celková kupní cena převodu činí 5 500 000 Kč a je konečná. Zároveň se dohodly, že celkovou kupní cenu zaplatí kupující před podpisem této smlouvy. V čl. V kupující žalobkyně výslovně prohlásila, že bere na vědomí, že na předmětu převodu vázne zástavní právo uvedené v čl. I odst. 2 této smlouvy. 6. Z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení bylo zjištěno, že hypoteční úvěr u společnosti [právnická osoba] uzavřel pouze sám a nevzpomíná si, že by v souvislosti s kupní smlouvou a zástavním právem váznoucím na převáděných nemovitostech činil vůči hypoteční bance určité kroky. Má za to, že hypoteční úvěr spláceli oba s žalobkyní společně, přesný počet splátek mu není znám, ani o jakou částku se jednalo. V současné době platí splátky na hypotéku sám a včas. Pokud něco žalobkyně bance zaplatila, bylo toto uhrazeno dvakrát. 7. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č.j. 17 C 120/2020-276 ze dne 8. 12. 2022 bylo zjištěno, že návrh [celé jméno žalovaného] vůči [jméno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] na zaplacení částky 5 500 000 Kč s úroky z prodlení jako kupní ceny za prodané nemovitosti v k.ú. [obec] v [obec], byl zamítnut. Odvolání do uvedeného rozhodnutí bylo podáno 9. 2. 2023 a nebylo úspěšné, neboť Krajským soudem v Hradci Králové pobočkou v Pardubicích byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích dne 9. 5. 2023 potvrzen. 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno shodným tvrzením účastníků, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva [číslo] zástavní smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 2 600 000 Kč, když zajištěné dluhy zahrnovaly povinnost zástavce (žalovaného) vrátit úvěr ve výši 2 600 000 Kč a zaplatit veškeré příslušenství a další platby, na jejichž úhradu vznikne či vzniklo zástavnímu věřiteli právo dle úvěrové smlouvy. Platbami žalobkyně dne 28. 3. 2019 ve výši 13 255 Kč, dne 25. 7. 2019 platbou ve výši 13 200 Kč, platbami dne 29. 8. 2019, dne 4. 10. 2019 a dne 29. 10. 2019 vždy ve výši 13 200 Kč, dále platbami ze dne 26. 11. 2019, 23. 12. 2019, 29. 1. 2020, 25. 2. 2020, 30. 3. 2020, 21. 5. 2020 a 30. 7. 2020 vždy ve výši 13 273 Kč, dne 19. 6. 2020 ve výši 13 161 Kč a dne 1. 10. 2020 dvěma splátkami ve výši 12 300 Kč, žalobkyně prokázala, že za žalovaného uhradila ze svého účtu výše uvedené částky, a to na úhradu dluhu žalovaného u hypoteční banky [název]. Žalovaný toto ani nepopřel a žalobkyně uvedené platby prokázala výpisy ze svého účtu, kde bylo vždy uvedeno - splátka hypotéky za [celé jméno žalovaného]. Soud tak má za to, že u žalovaného došlo k získání majetkového prospěchu, když žalobkyně za něho provedla platby, které měl vůči bance učinit sám. Pokud šlo o namítané započtení dluhu, jednalo se nejprve o pohledávku nejistou, neboť šlo o pohledávku, u níž byly pochybnosti, zda vznikla a v jaké výši, neboť o této pohledávce nebylo pravomocně rozh