15 C 69/2016-166 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se domáhal vyklizení bytové jednotky [číslo] nacházející se v domech [adresa], stojících na pozemcích parcelních čísel st. [číslo], st. [číslo], [číslo], st. [číslo], st. [číslo] a st. [číslo], vše v katastrálním území a obci [obec], část [územní celek] (dále v odůvodnění i jen jako„ předmětný byt“) s tvrzením, že žalovaná tento byt bez právního důvodu užívá, aniž by za užívání cokoliv platila. Nájemní vztah založený smlouvou z 15. 6. 2006 zanikl výpovědí, kterou žalované dal. Pokud by snad bylo shledáno, že výpověď je neplatná, zanikl nájem uplynutím doby k 31. 5. 2015. 2 Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že vlastnictví bytu svědčí jí, proti poslednímu rozsudku odvolacího soudu ve věci určení vlastnictví podala dovolání. Dále v průběhu řízení tvrdila, že pobírá toliko starobní důchod v částce 10 474 Kč měsíčně, z nějž jí jsou prováděny exekuční srážky a vypláceno jí je 9 172 Kč měsíčně. Od 17. 12. 1995 trpí nemocí z povolání, bývalý zaměstnavatel jí nehradil příslušné odškodnění a v důsledku toho se dostala do obtížné ekonomické situace. Tvrdila rovněž, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy. 3 Ve věci určení vlastnického práva k předmětnému bytu bylo několikrát rozhodováno okresním, odvolacím a také dovolacím soudem. 4 Okresní soud zamítl žalobu rozsudkem ze dne 30. 6. 2014, č.j. 5 C 108/2011-107 a odvolací soud rozsudek okresního soudu rozsudkem ze dne 10. 6. 2015, č.j. 18 Co 463/2014-154 potvrdil. K dovolání žalobkyně byly uvedené rozsudky okresního a odvolacího soudu dovolacím soudem zrušeny a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5 Okresní soud znovu svým rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č.j. 5 C 108/2011-210 žalobu zamítl a odvolací soud rozsudek okresního soudu svým rozsudkem ze dne 20. 9. 2017, č.j. 18 Co 463/2014-254 potvrdil. Dovolací soud oba rozsudky zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, ovšem se závazným právním názorem, že nájemní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a 1. žalovaným ze dne 15. 6. 2006 je absolutně neplatná. 6 Proto okresní soud svým rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č.j. 5 C 108/2011-308 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. 7. 2019, č.j. 5 C 108/2011-314 žalobě žalobkyně vyhověl a s ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu tento rozsudek okresního soudu potvrdil odvolací soud svým rozsudkem ze dne 22. 1. 2020, č.j. 18 Co 310/2019-344. Dovolání 1. žalovaného ([právnická osoba]) bylo dovolacím soudem odmítnuto. K ústavní stížnosti 1. žalovaného Ústavní soud České republiky nálezem sp. zn. IV. ÚS 3542/20 ze dne 11. 5. 2021 rozhodl, že rozsudky Nejvyššího soudu, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 18 Co 310/2019-344 a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 5 C 108/2011-308 byla porušena práva stěžovatele a rozhodnutí byla Ústavním soudem zrušena, kdy uvedl, že Ústavní soud byl vázán pravomocným rozhodnutím soudů o tom, že nájemní smlouva ze dne 15. 6. 2006 je absolutně neplatná a těmito námitkami stěžovatelky se již nemohl zabývat (šlo o rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 9 C 17/2012, které bylo potvrzeno odvolacím soudem a dovolání bylo Nejvyšším soudem pod č.j. 26 Cdo 4801/2016-164 zamítnuto). Ústavní soud však uvedl, že skutkový závěr o tom, že poté, co žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila, byla od počátku vlastníkem předmětné bytové jednotky, však vycházel ze skutkových zjištění a rozhodnutí soudů, učiněných v této posuzované věci a posouzení, zda žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila platně, bylo již předmětem tohoto řízení, přičemž měl za to, že rozhodnutími v této projednávané věci nebyl respektován korektiv dobrých mravů. 7 Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 1. 2022, č.j. 5 C 108/2011-457 plyne, že byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaná je vlastníkem předmětného bytu. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 6. 2022, č.j. 18 Co 100/2022-479 Odvolací soud ve shodě s okresním soudem uzavřel, že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Poukázal na to, že sama žalovaná v odvolání uvádí, že byl vydán exekuční příkaz soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na prodej bytu již v roce 2005. S ohledem na to, že od té doby uplynulo 16 let, byt by byl zcela jistě již v exekuci prodán. Pokud se žalobkyně rozhodla prodat byt [právnická osoba] [anonymizováno] a zajistit si tak po dlouhou dobu bydlení v tomto bytě (nájemní smlouva byla uzavřena na 10 let, což bylo jistě pro žalobkyni výhodné), a pokud činila kupní cena 2/3 odhadní ceny, tedy ceny obvyklé, tak bez dalšího nemůže tato skutečnost zakládat neplatnost kupní smlouvy, neboť aby bylo možné považovat kupní smlouvu za neplatnou, muselo by se jednat o tzv. lichevní smlouvu, kdy hodnota vzájemného plnění by byla v hrubém nepoměru k tomu, co obdržela od kupujícího, a k tomu by musel být naplněn i druhý ze znaků lichevní smlouvy, tedy že kupující využil nezkušenosti a rozumové slabosti prodávajícího při uzavírání kupní smlouvy, což v dané věci nenastalo. Vyslovil, že pokud někdo prodá nemovitost za 2/3 obvyklé ceny, jako tomu bylo v dané věci, není jen z tohoto důvodu kupní smlouva neplatná. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že kupní smlouva je neplatná z toho důvodu, že nebyla uzavřena na jedné listině. Kupní smlouva ze dne 31. 5. 2006 byla uzavřena na jedné listině, takto byla předložena i katastrálnímu úřadu. Nájemní smlouva nebyla dodatkem ke kupní smlouvě, ale bylo v ní vyřešeno doplacení kupní ceny podle kupní smlouvy. Opakovaná námitka, že nájemní smlouva ze dne 15. 6. 2006 je neplatná pro nemožnost plnění, neboť [právnická osoba] nebyl vlastníkem bytu, nemůže být pro věc významná, jak dle odvolacího soudu uzavřel Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3542/20 ze dne 11. 5. 2021, když věc byla posuzována z hlediska dobrých mravů a výkon práva [celé jméno žalované] spočívající v odstoupení od kupní smlouvy byl okresním soudem shledán rozporným s dobrými mravy, s čímž se odvolací soud ztotožnil. <i>8 V souladu s § 3028 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník soud ohledně žalobcova nároku aplikoval ustanovení tohoto kodexu.</i> <i>9 Dle § 1040 odst. 1 téhož předpisu kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.</i> 10 Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že pravomocným rozhodnutím bylo určeno, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu. Dospívá rovněž k závěru, že žalovaná byt užívá bez právního důvodu. 11 V návaznosti na nájemní smlouvu uzavřenou ohledně předmětného bytu činí soud závěr, že k okamžiku vyhlášení rozhodnutí by již s ohledem na uplynutí doby nájmu nájemní vztah založený shora zmíněnou nájemní smlouvou netrval, neb byl sjednán do 31. 5. 2015. 12 Pro účely žaloby o vyklizení je přitom bez významu, zda k ukončení nájmu došlo v důsledku výpovědi dané žalované žalobcem či na základě uplynutí doby nájmu. 13 Věc byla posuzována i s přihlédnutím k ustanovením Hlavy I zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak jak předpokládá ustanovení § 3030 tohoto zákona. Nebylo shledáno, že by žalobce jednal ve vztahu k žalované v rozporu se zásadami soukromého práva vyjádřenými v nyní platném civilním kodexu. V chování žalobce jako vlastníka nelze spatřovat jakékoli znaky nepoctivého, nemravného, šikanózního či zneužívajícího chování, pokud nadále nehodlá trpět dlouhodobé užívání bytu žalovanou bez právního důvodu. Obtížná osobní a majetková situace žalované, která mohla v případě prokázání vést například k určení delší než zákonné lhůty k vyklizení, vázání vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutí žaloby„ pro tentokrát“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013) zůstala stále toliko v rovině tvrzení, ač žalovaná byla dle § 118a občanského soudního řádu již 8. 1. 2018 (viz protokol na č.l. 40) poučena, že bude muset označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně své životní situace a byla upozorněna, že při nesplnění výzvy se vystavuje nebezpečí, že k tvrzené životní situaci soud nepřihlédne. Žalovaná sice svá tvrzení o obtížné situaci doplnila a označila důkazy, jimiž svá tvrzení hodlá prokazovat s tím, že je doručí dodatečně. K jednání nařízenému na 6. 3. 2018 se nedostavila a neomluvila se z něj, označené důkazy nepředložila. Předložila toliko rozhodnutí z 24. 1. 2018, jímž byla osvobozena od soudního poplatku pro účely dovolacího řízení ve věci projednávané Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 108/2011 a poukázala na běžící insolvenční řízení. Běžící insolvenční řízení ani to, že byt žalované slouží k uspokojení bytové potřeby, však nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby tzv.„ pro tentokrát“ či pro stanovení delší doby k plnění, než zákonné. V tomto ohledu odkazuje soud na závěry vyslovené odvolacím soudem ve věci určení vlastnictví k bytu, popsané v bodě 7 odůvodnění, kdy bylo zejména shledáno, je to žalovaná, kdo jednal v rozporu s dobrými mravy. 14 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l obč