17 C 185/2023-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne 24. 2. 2023 domáhala vůči žalované vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni celkem částku 17 670 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne 2. 1. 2020 uzavřela žalovaná s jejím právním předchůdcem ([právnická osoba] [anonymizováno]) smlouvu o podnikatelské zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázala splatit nejpozději do 4. 4. 2020. Zároveň se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 670 Kč. Na dluh však ničeho neuhradila. 2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované do datové schránky doručeny dnem 21. 7. 2023). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 23. 4. 2020 se [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitelem. 4. Smlouvou o podnikatelské zápůjčce [anonymizováno] [číslo] uzavřenou dne 2. 1. 2020 mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno] vzal soud za prokázané, že touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované označené nejen rodným číslem, ale i identifikačním číslem zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v šesti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 946 Kč (včetně sjednaného úroku). 5. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] žalobkyně doložila, že zápůjčka byla žalované poskytnuta ve výši 10 000 Kč dne 2. 1. 2020, a to na účet žalované uvedený ve smlouvě. 6. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, když žalovaná tuto uzavřela jako podnikatelka a nebylo tedy třeba posoudit její úvěruschopnost. Na základě této smlouvy žalovaná obdržela částku 10 000 Kč, kterou se zavázala splácet se sjednaným úrokem v pravidelných šesti měsíčních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně neplnila. V průběhu řízení pak nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by dluh nevznikl, že by tento uhradila, či že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu vyhověl v plném rozsahu a žalobkyni zároveň přiznal sjednané úroky i úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21% DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 220,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 070,50 Kč.