18 C 175/2022-467 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se podanou žalobou doručenou původně k Okresnímu soudu v Prachaticích dne 4. 7. 2018 směřující proti žalované [země] (za níž jedná [stát. instituce]) domáhal přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanázie. Žalobce je přesvědčen o tom, že součástí práva na život, jak je garantováno článkem 6 zákona č. 2/1993 Sb., jímž se vydává Listina základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), resp. práva na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 Listiny, je i právo na důstojnou smrt. Žalobce tvrdí, že sám již nadále nechce žít, aktuální režim v České republice považuje za zlodějský, zabijácký a fašistický, žití v tomto režimu je pro něj nesnesitelné, je dle svého přesvědčení vystaven krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení. Vedle toho připomenul, že trpí zdravotními problémy, kdy má nevratně poškozenou páteř, poškozené dolní končetiny, jako nemocnému člověku mu podle jeho tvrzení není umožněna odpovídající lékařská péče, když mu není ponecháváno ani takové množství finančních prostředků, aby byl schopen zajistit si nezbytné léky, případně rehabilitační a další ochranné pomůcky. Svůj zdravotní stav doložil lékařskými zprávami. V důsledku probíhajících exekucí, které považuje za nezákonné, je mu vyplácen k jeho rukám invalidní důchod v částce lehce převyšující 10 0000 Kč měsíčně, jiný příjem, kromě příspěvku na mobilitu v zákonné výši, nemá. Jeho žádosti o přiznání odpovídajících sociálních dávek mu byly zamítnuty, stejně tak byl zamítnut i návrh na určení vyživovací povinnosti potomků vůči svým rodičům. V souvislosti s popsanými zdravotními obtížemi trpí bolestmi, když do budoucna lze předpokládat jejich další zhoršování. Je přesvědčen o tom, že jej do budoucnosti čekají jen další bolesti a utrpení, nechce žít v neustále bolesti, když takový život považuje za zcela nedůstojný. Stát žalobce nutí setrvávat v tomto, pro něj nedůstojném, přežívání, neposkytuje mu materiální zajištění, které by žalobci umožnilo důstojnou existenci. Žalobce je přesvědčen, že je vystaven krutému a ponižujícímu zacházení, když mu stávající systém a legislativa neposkytuje ani takové zajištění, aby byl schopen obstarat si a hradit odpovídající léčbu jeho zdravotních obtíží. Za této situace, kdy mu nezajistí lidskou důstojnost a důstojný život, má mu umožnit alespoň důstojnou smrt. 2. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 12. 2021, č. j. 21 Nc 451/2018-319, návrh navrhovatele, aby soud rozhodl o přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanazie, zamítl (výrok I rozsudku). Za výkon funkce opatrovníka byla přiznána odměna [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 6 600 Kč (výrok II.) a státu ani žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. a IV.). Soud prvního stupně provedl dokazování a dospěl k závěru, že podanému návrhu nelze vyhovět, neboť eutanázie není v České republice povolena a jednání, jehož se žalobce po státu dožaduje, má naopak znaky skutkové podstaty trestného činu. 3. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání, které bylo Krajským soudem v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen„ odvolací soud“) shledáno jako nedůvodné a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. týkající se zamítnutého návrhu na přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanazie, byl potvrzen. Změněn byl pouze ve výroku IV tak, že žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady za řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 256 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud přisvědčil právnímu hodnocení učiněným okresním soudem, když v plné shodě s ním akcentoval, že otázka úpravy eutanazie či asistované smrti je věcí státu, jeho právního řádu. Uvedl, že pro žalobcem navrhovaný zásah do osobní integrity neexistuje v České republice zákonný rámec, když odpovídající právní úprava je obsažena zejména v zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“, zákonu o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. a zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 4. Rozsudek odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním, ve kterém uváděl mimo jiné, že z článku 10 odst. 1 Listiny bez dalšího (přímo) plyne právo na důstojnou smrt, a to i v souvislosti s čl. 1 Listiny, z něhož též vyvěrá právo na lidskou důstojnost akcentující svobodu jednotlivce, jako základní hodnotu naší společnosti. Je přesvědčen, že právo na eutanazii mu garantují výše uvedené články Listiny a není proto třeba žádného„ prováděcího“ zákonného předpisu. Nejvyšší soud rozsudek jak Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 4. 2022, č.j. 27 Co 52/2022-354, tak i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 12. 2021, č.j. 21 Nc 451/2018-319 (vyjma výroku II. o přiznání odměny ustanovenému opatrovníkovi) zrušil a vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Dovolací soud měl za to, že nelze věc projednat v řízení podle z.ř.s., jak to učinil soud I. i II. stupně, neboť výčet věcí projednávaných dle z.ř.s. je taxativní a nelze je použít na řízení nepředvídaná tímto zákonem, dále pak nepovažoval žalobu za projednatelnou, neboť žalobce nevymezil jednoznačnýma určitým způsobem k jakému konkrétnímu úkonu (zásahu) je souhlas udílen a tento nedostatek nebyl zhojen ani odvolacím soudem. Teprve po odstranění těchto vad je na místě znovu meritorně rozhodnout. 5. Okresní soud tedy přistoupil k znovuprojednání žaloby a to v řízení sporném dle pravidel části třetí o.s.ř. a vyzval žalobce k doplnění žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř.. 6. Pojem eutanazie byl podrobně vysvětlen ve všech rozhodnutích soudu vydaných v této věci, přesto zde pro stručnost okresní soudu odkazuje na odůvodnění obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2237/2022, že“. Slovo„ eutanazie“ pochází z řeckého jazyka: εὐθανασία (euthanasia) a v prvním přiblížení znamená„ dobrá smrt“. Uvedený výraz však neoznačuje pouze dobrou smrt, ale také snadnou smrt, šťastnou smrt, nenásilnou či bezbolestnou smrt. Ve svém původním významu není„ eutanazie“ omezena na popis jednání lékaře, ale v obecné rovině znamená nějakou osobu usmrtit či ji nechat zemřít, přičemž je toto jednání vedeno starostí o zájmy této osoby. Podle etymologického významu slovo eutanázie znamená„ dobrou smrt, resp. smrt z milosti, lehkou, bezbolestnou smrt“. Pojem eutanázie je tak tradičně vnímán jako nejednoznačný a kontroverzní výraz (v odborné literatuře srov. kupř. ČERNÝ, David a HŘÍBEK, Tomáš: Definice a formy eutanazie. In: ČERNÝ, David a spol. Eutanazie – ano, či ne? Aktuální medicínské, filozofické a právní perspektivy, Praha: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., pro Kancelář Akademie věd ČR, 2015, s. 3-8). Jindy je eutanázie definována odlišně jako„ jednání nebo opomenutí, jehož vlastním cílem je zkrácení života a rozhodujícím důvodem je soucit s trpícím“ (srov. ŠTĚPÁN, Jaromír. Právo a moderní lékařství Praha: Panorama, 1989. Praktické příručky (Panorama). ISBN 80-7038-068-3 s. 112). 7. Pojem„ eutanázie“ je tedy pojmem mnohovýznamovým, a proto právně neurčitým, který sám o sobě, bez dalšího upřesnění, není způsobilý jednoznačně, určitě a nepochybně definovat zásah, jež má být na základě souhlasu (přivolení) soudu proveden. Žalobce podle svých podání zjevně pomýšlí na tzv. vyžádanou eutanázii (na rozdíl od nevyžádané eutanázie či dokonce nedobrovolné eutanázie). I vyžádaná eutanázie má však několik různých a odlišných forem: je totiž nezbytné vnímat distinkci mezi aktivní eutanázií (usmrcením) a pasivní eutanázií (ponecháním umírajícího pacienta bez další léčby, tedy nezahájení léčby nebo přerušení život udržující léčby). Soud tedy v intencích rozhodnutí dovolacího soudu vyzval žalobce k upřesnění žalobního petitu, aby vymezil, jaký konkrétní zásah má být proveden a jakým způsobem. Na základě jeho podání pak soud připustil změnu žalobního petitu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 8. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala nedostatek pasivní procesní legitimace. [země] - [stát. instituce] v žádném právním předpise platném a účinném na území České republiky není zmocněna k povolování zásahů do integrity jedince. Pokud by se jednalo přímo o provedení eutanázie, tak jak jí navrhuje žalobce, pak [země] - [stát. instituce] není poskytovatelem zdravotních služeb dle ustanovení § 2 zákona 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“), případné provedení eutanázie by mělo formu poskytování zdravotních služeb bez příslušného oprávnění postihovaného dle části 13 zákona o zdravotních službách. Namítala, že aktivní způsobení smrti pacientovi, byť na jeho přání, ze soucitu a s ohledem na jeho utrpení, je v ČR hodnoceno jako trestný čin, stejně tak případné dříve vyslovené přání směřující k takovému postupu nelze nikdy respektovat a nebylo by důvodem k upuštění od trestního postihu toho, kdo by se takového jednání d