8 C 16/2023-40 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2022 domáhala zaplacení částky 11 656 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 30. 4. 2020 uzavřela s žalovaným pracovní smlouvu na pozici řidič MHD. Téhož dne byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena kvalifikační dohoda, ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému získání průkazu profesní způsobilosti řidiče a žalovaný se zavázal, mj. setrvat v zaměstnání u zaměstnavatele po dobu nejméně čtyř let od zvýšení kvalifikace. Hodnota kvalifikační dohody byla stanovena na 37 632 Kč. Dne 30. 6. 2021 žalovaný rozvázal na vlastní žádost s žalobkyní pracovní poměr. Zrušením pracovního poměru porušil žalovaný své závazky, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni část vynaložených nákladů na zvyšování kvalifikace. Dne 30. 6. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní dohodu o vypořádání, ve které se zavázal v devíti měsíčních splátkách uhradit dluh ve výši 26 656 Kč. Žalobkyni však vrátil pouze prvních pět splátek v celkové výši 15 000 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 18. 11. 2021 a částku 11 656 Kč přes předžalobní výzvu k úhradě doposud dluží. 2. Žalovaný, byť byl soudem vyzýván, se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ustanovením § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 22. 4. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 12. 4. 2023). 4. Po provedeném řízení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl na základě následujících skutkových zjištění. 5. Pracovní smlouvou bylo prokázáno, že žalovaný nastoupil k žalobkyni do pracovního poměru na dobu určitou do 30. 4. 2021 ke dni 5. 5. 2020 na pracovní pozici provozní zaměstnanec HD. Dohodou ze dne 2. 6. 2020 byl změněn sjednaný druh práce od 8. 6. 2020 na pozici řidič MHD. 6. Z kvalifikační dohody ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému absolvovat školení pro získání průkazu profesní způsobilosti řidiče (čl. II smlouvy). Žalovaný se oproti tomu zavázal setrvat v zaměstnání u zaměstnavatele po dobu nejméně čtyř let od zvýšení kvalifikace (od získání průkazu profesní způsobilosti řidiče), nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na toto zvýšení kvalifikace vynaložil (čl. III, písm. c) smlouvy). Náklady na zvyšování kvalifikace, které se žalovaný zavázal uhradit v případě nesplnění závazku setrvat v pracovním poměru u žalobkyně, byly smluveny ve výši 37 632 Kč (čl. IV, odst. 1 smlouvy). 7. Listinou datovanou dnem 30. 6. 2021 požádal žalovaný o rozvázání pracovního poměru dohodou k témuž dni, žalobkyně k dohodě přistoupila. 8. Z dohody o vypořádání ze dne 30. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný při skončení pracovního poměru uznal co do důvodu a výše dluh, vzniklý náklady na vynaložené zvyšování kvalifikace, vyplývající z uzavřené kvalifikační dohody ze dne 30. 4. 2020, v celkové výši 26 656 Kč a zavázal se je splatit v osmi měsíčních splátkách po 3 000 Kč a deváté splátce ve výši 2 656 Kč, přičemž tyto splátky byly splatné počínaje měsícem červencem 2021, vždy do dvacátého dne každého kalendářního měsíce. Podle vyúčtování žalobkyně žalovaný uhradil v období do 18. 11. 2021 pět splátek po 3 000 Kč, tj. celkem 15 000 Kč. 9. K úhradě dluhu byl vyzýván dopisem ze dne 18. 8. 2022. 10. Dle § 231 odstavec 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace; zvýšením kvalifikace je též její získání nebo rozšíření. 11. Dle § 234 odstavec 1 zákoníku práce uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. 12. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu. Žalovaný jako zaměstnanec uzavřel s žalobkyní jako zaměstnavatelem dohodu o zvýšení kvalifikace ve smyslu ust. § 231 odst. 1 zákoníku práce. Protože porušil závazek v kvalifikační dohodě sjednaný, spočívající v povinnosti setrvat u zaměstnavatele po dobu nejméně čtyř let, vznikla jeho povinnost sjednaná ve smlouvě a vyplývající z ust. § 234 odst. 1 zákoníku práce, uhradit zaměstnavateli poměrnou část nákladů, spojených se zvýšením kvalifikace. Žalovaný dluh v celkové částce 26 656 Kč uznal co do důvodu a výše, splnil jej však pouze z části a částku 11 656 Kč žalobkyni doposud dluží. Na základě uvedených skutečností zavázal soud žalovaného uhradit žalobkyni tuto částku s úrokem z prodlení jdoucím vždy ode dne následujícího po dni splatnosti té které dlužné splátky do zaplacení. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť soud přiznal žalobkyni, která měla v řízení úplný úspěch právo na náhradu těchto nákladů, představovaných soudním poplatkem ve výši 800 Kč a paušální náhradou nezastoupeného účastníka za dva úkony – podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění po 300 Kč v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. 14. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.