10 C 59/2024-30 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva) na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši , částka, (Jistina), které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne , datum, , žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas, ke dni podání žaloby žalovaná na svůj dluh uhradila pouze , částka, , kdy touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním , právnická osoba, podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který společnost , právnická osoba, zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši , částka, (písemné výzvy odeslány dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). Celková výše dluhu žalované, kde dni podání návrhu činí , částka, (Jistina + Poplatek ve výši , částka, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, ). Dále žalobce po žalované uplatnil smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši , částka, , a to konkrétně ode dne , datum, do dne , datum, , ke dni vyhotovení návrhu se tak jedná o částku , částka, , tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalované na výši , částka, . Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalované, od které si vyžádal informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Do dne podání žaloby žalovaná dlužnou částku neuhradila.2. V průběhu řízení žalobce k výzvě soudu, aby doplnil tvrzení a důkazy k prověření úvěruschopnosti žalované uvedl, že již žádná skutková tvrzení doplňovat nebude, a soud nechť případně posoudí, že je smlouva s odkazem na ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná.3. Usnesením č.j. 10 , právnická osoba, /2024-27 ze dne , datum, soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne , datum, v souladu s ust. § 46b a ust. § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a to na adresu evidovanou jako bydliště žalované v informačním systému evidence obyvatel - cizinců.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že se účastníci k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřili, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnostispotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, , upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , potvrzením o provedené platbě, výpisem z účtu žalobce a předžalobní výzvou ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované zápůjčku ve výši , částka, , a to převodem na bankovní účet žalované, poplatek byl sjednán ve výši , částka, . Zápůjčku se žalovaná zavázala uhradit do , datum, . Žalovaná v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplatila, i přes opakované upomínky uhradila pouze , částka, .13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:14. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobce je předně poskytovatelem finančních prostředků.15. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobcem uzavřena jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti a ze strany žalované jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalované. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy