11 C 114/2024-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 15 480 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz uzavřela dne 2.3.2023 se žalovaným smlouvu o úvěru na částku 14 000 Kč, kterou téhož dne žalovanému převedla na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný byl povinen splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se se splácením dostal do prodlení, žalobkyně ho o úhradu opakovaně upomínala. Dne 5.7.2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 6.7.2023 a vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 14 000 Kč, která sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč, dále úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z dlužné jistiny za období od 6.7.2023 do 1.12.2023 v kapitalizované výši 1 480 Kč. Žalovaný k ověření příjmů poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, žalobkyně provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne 22.7.2024 – vyvěšením na úřední desce soudu).3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , žádostí o spotřebitelský úvěr a Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 2.3.2023 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, a to převodem na účet specifikovaný ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p. m. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru.4. Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že dne 16.3.2023 byla na účet žalovaného čerpána částka 10 000 Kč.5. Dopisem ze dne 2.7.2023 žalobkyně žalovanému sdělila, že k datu 2.7.2023 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 56 091 Kč.6. Předžalobní upomínkou ze dne 1.12.2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 60 369,66 Kč nejpozději do 1.4.2023.7. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období října 2022 do počátku března 2023 je zřejmý pohyb na účtu, zejm. poskytnuté půjčky od , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a další v řádu desítek tisíc korun.8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplynulo, že žalovaný v období od října 2022 do března 2023 měl další závazky z půjček, jeho zůstatky na tomto účtu se před poskytnutím úvěru pohybovaly prakticky v minimálních hodnotách. Nelze však odhlédnout od toho, že skoro v každém měsíci čerpal žalovaný úvěry v řádu desetitisíců korun. Soud má za to, že žalobkyně řádně nezjistila výdaje žalovaného, když z výpisů z účtu nejsou zřejmé např. výdaje na bydlení. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 10 000 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci co do 30 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 270,50 Kč, ze kterých 30 % představuje částku 681 Kč.