118 C 10/2024-78 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 30. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 110 598 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to za období od 1. 6. 2021 do 30. 5. 2022. Tvrdila, že je vlastníkem pozemku st.p.č. , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a na tomto pozemku je stavba, která je ve vlastnictví žalované a to budova čp. , Anonymizováno, . Stavba je na části pozemku o výměře 536 m2 a zbývající část pozemku o výměře 231 m2 je dvůr, který představuje obslužný prostor předmětné nemovitosti, která ohraničuje hranici zpevněné plochy. Žalovaný nehradí dlouhodobě nájemné za užívání cizího pozemku, proto se právní předchůdce žalobkyně domáhal úhrady bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného již v řízení před podepsaným soudem vedeném pod sp. zn. 123 C 20/2016 a sp. zn. 111 C 16/2021. Po skončení těchto řízení se žalobkyně, coby právní nástupkyně, domáhala po žalovaném zaplacení ekvivalentu dlužného nájemného za období od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022 ve výši 260 000 Kč, za období od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2023 ve výši 270 000 Kč a za období od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024 ve výši 280 000 Kč, celkem tedy 810 000 Kč. Žalovaný uhradil dle svého výpočtu jednorázově částku 448 208 Kč s tím, že považuje období od 1. 6. 2021, Anonymizováno, do 31. 5. 2024 za uhrazené, neboť dvůr a manipulační prostor a přístup k zásobování budovy nevyužívá, a proto odmítá hradit nájemné za část pozemku ve výměře 231 m2. K otázce užívání těchto prostor upozornila žalobkyně na ohledání předmětné tzv. „nezastavěné části“ pozemku, kterou provedl dne 15. 11. 2021 Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, přičemž tento stav je stále stejný i v současné době, nedošlo k žádným skutkovým ani právním změnám. Odvolací soud rozhodl, že žalobce (právní předchůdce žalobkyně) se oprávněně domáhá nájemného za předmětný prostor, k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, který zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat bez ohledu na to, jaký způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje. Žalobkyně uhrazenou částku započetla na každý jednotlivý kalendářní rok, neboť žalovaný jí k tomuto opakovaně odmítl poskytnout součinnost. Na období od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022, od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2023 a na období od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024 započetla vždy částku 149 402 Kč. Upozornila, že v mezidobí účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na dobu neurčitou ohledně předmětného pozemku a sjednali počínaje dnem 1. 6. 2024 nájemné ve výši 270 000 Kč ročně. Nájem byl sjednán za celý předmětný pozemek o výměře 760 m2.Předmětem žaloby učinila pouze nárok na ekvivalent obvyklého nájemného z titulu bezdůvodného obohacení za období od 1. 6. 2021 do 31. 5. 2022, což je rozdíl mezi požadovaným nárokem žalobkyní ve výši 260 000 Kč a částečným započtením dílčí platby žalovaného ve výši 149 402, tj. 110 598 Kč.2. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala výpisem z katastru nemovitostí i usnesením Okresního soudu v Pardubiccích č.j. 32 D 604/2022-738 ze dne 13. 6. 2023, kdy tato nabyla vlastnické právo mimo jiné i k předmětnému pozemku, coby dědička po zemřelém zůstaviteli , tituly před jménem, , jméno FO, .3. Žalovaný s žalobu nesouhlasil, potvrdil, že mezi účastníky je dlouhodobý spor o tom, zda je žalovaný povinen hradit náhradu za bezesmluvní užívání celého jejího pozemku nebo pouze té její části, která je žalovaným skutečně užívána zastavěním části pozemku budovou, která je ve vlastnictví žalovaného. Nezastavěnou část pozemku totiž užívají jiné třetí osoby, v minulosti celou budovu pronajal , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “) a tento jí po celou dobu jako nájemce využíval a dával do užívání dalším subjektům v postavení podnájemců. Prostor užívají i další provozovatelé nebytových prostor nacházejících se v další budovách jiného vlastníka. Žalovaný nebyl faktickým uživatelem, a proto mu nemohlo na úkor žalobkyně či jejího právního předchůdce vzniknout bezdůvodné obohacení. Kromě toho předmětný prostor užíval i právní předchůdce žalobkyně, který měl na pozemek přístup a měl i klíče od brány, měl zde nádoby na komunální odpad. Mimo jiné považuje nárok žalobkyně již za zcela uhrazený.4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.5. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:7. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 4. 2021 č.j. 123 C 20/2016-640 bylo zjištěno, že se žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, domáhal žalobou proti žalovanému 1. , právnická osoba, . a žalovanému 2. , právnická osoba, . zaplacení částky 1 642 945 Kč s příslušenstvím a částky 154 299,30 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení představující obvyklé nájemné za užívání pozemku st.p.č. , Anonymizováno, v k.ú , adresa, a to za období od 20. 4. 2014 do 31. 12. 2020. Ke zjištění výše bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalovanými vycházel soud z revizního znaleckého posudku , Anonymizováno, , kdy byla zjištěna obvyklá výše nájemného mimo jiné za období roku 2017 ve výši 250 118,70 Kč, za období od 1.1.2018 do 30. 6. 2018 ve výši 126 617,83 Kč. Žalobě bylo vyhověno vůči 1. žalovanému, který byl vlastníkem v rozsahu ideálních 7/10 vzhledem k celku v období do, Anonymizováno, 7. 10. 2015, dále pak byl již výlučným vlastníkem, a i za toto následující období bylo žalobě vyhověno. Pokud pak jde o 2. žalovaného, zde bylo rovněž žalobě vyhověno za období, kdy tento byl podílovým spoluvlastníkem v rozsahu ideálních 3/10, tj. do 7. 10. 2015.8. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 11. 2021, č.j. 23 Co 172/2021-706 bylo zjištěno, že v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí podepsaného soudu č.j. 123 C 20/2016-640 bylo provedeno dne 15. 11. 2021 ohledání nezastavěné části st.p.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Při něm odvolací soud zjistil, že nezastavěná část pozemku tvoří dvůr, do kterého je vstup z , adresa, ulice průjezdem budovy č.p. , Anonymizováno, (stojící na st.p.č. , Anonymizováno, a částečně st.p.č. , Anonymizováno, ). Průjezd do vnitřního traktu je osazen kovovou bránou opatřenou dopravní značkou zákaz vjezdu. V době ohledání byla brána otevřená. Ve dvoře po pravé straně jsou dvě krytá garážová stání opatřená označeními firem. Podle pověřené pracovnice 1. žalovaného jde o nájemce 1. žalované. Dále jsou ve dvoře po pravé straně za garážovými stáními troje garážová vrata. Podle vyjádření pověřené pracovnice 1. žalovaného je v první garáži parkováno služební vozidlo, ve dvou dalších jsou skladové prostory. Ve dvoře bylo zaparkováno několik automobilů, bez možnosti zjistit, kdo je jejich vlastníkem. Ze dvora vedou do přilehlých budov celkem tři samostatné vstupy. Na vnitřní čelní straně vpravo jsou služební vchody pro zaměstnance 1. žalovaného (které jsou dle vyjádření pověřené pracovnice užívány v době, kdy vchod z čelní strany od divadla je uzavřen), dále na vnitřní čelní straně vlevo je průchod ke dveřím a nákladnímu výtahu do budovy st. parc. č. , hodnota, , jenž je opatřen branou, která byla v době šetření odemčena a otevřena, dveře výtahu i vstupní dveře byly uzamčené. Na levé straně dvora za průjezdem jsou dveře do budovy na st. parc. č. , hodnota, s ulomenou klikou. Je zřejmé, že nejsou používané. Dle vyjádření advokáta žalobce budova patří žalobci, jsou v ní byty, které jsou neobývané. Dále bylo zjištěno, že bezprostředně za průjezdem po levé straně jsou umístěny odpadové kontejnery a pod zamřížovaným uzamčením je sklad papírového odpadu, zejména obalových prostředků. Provedení kovových mříží je stejné, jako vjezdová brána do dvora. Odvolací soud konstatoval, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, bez ohledu nu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje a odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2613/2012. Situace, kdy vlastnickému právu k pozemku konkuruje vlastnické právo jiného subjektu ke stavbám na tomto pozemku vybudovaným, není nikterak neobvyklá. Oprávnění vlastníka pozemku jsou v takovém případě omezena stejnými právy vlastníka stavby a v důsledku toho je vlastník pozemku povinen strpět, aby byl pozemek v nezbytném rozsahu užíván vlastníkem stavby, případně pro jeho potřeby. Ze žádného zákonného ustanovení ovšem nevyplývá jeho povinnost strpět užívání pozemku bezplatně, a proto není-li pro bezplatné užívání pozemku jiný právní důvod (smlouva),