17 C 215/2024-29 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 2. 6. 2024 zaplacení částky 12 360 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 30. 6. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 340 Kč formou 10 měsíčních splátek po 2 034 Kč, ale své závazky nehradil řádně a včas, když na dluh uhradil pouze částku 2 640 Kč. Poslední splátka byla stanovena na den 30. 4. 2023. Žalovaná částka pak představuje rozdíl mezi částkou poskytnutou a splacenou.2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 9. 2023. Postoupená pohledávka činila 21 719,90 Kč.3. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 12. 9. 2024, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 2. 9. 2024).4. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. V dané věci požaduje žalobkyně plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když sice tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, avšak neprokazuje, ba ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, mezi účastníky uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná a žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení, které je představováno rozdílem mezi částkou žalovanému poskytnutou (převzetí finančních prostředků žalovaný potvrdil v rámci smlouvy o úvěru) a žalovaným splacenou, tj. částky 2 640 Kč (15 000 Kč mínus 2 640 Kč). Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ode dne následujícího po sjednaném datu splatnosti, a to ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 252 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 252 Kč.