17 C 49/2024-32 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 10 745 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, cz uzavřela dne 8. 5. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, ze které téhož dne žalovanému převedla na jeho bankovní účet č. , Anonymizováno, částku 7 000 Kč. Kromě jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný byl povinen splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se se splácením dostal do prodlení, žalobkyně ho o úhradu opakovaně upomínala. Dne 7. 9. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 10. 9. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 10 745 Kč, která sestává z jistiny ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 800 Kč a sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z dlužné jistiny za období od 11. 9. 2023 do 24. 1. 2024 v kapitalizované výši 945 Kč. Žalovaný k ověření příjmů poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a výplatní lístky, žalobkyně provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 2. 4. 2024, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 19. 3. 2024).3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č, hodnota, a Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 8. 5. 2023 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, a to převodem na účet specifikovaný ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p. m. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru.Dopisem ze dne 7. 9. 2023 žalobkyně žalovanému sdělila, že k datu 7. 9. 2023 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 22 117 Kč.4. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období od ledna do března 2023 (včetně) činil jeho průměrný čistý měsíční příjem cca 18 100 Kč, zůstatek na účtu dosahoval částek v 1/2023 15 834,14 Kč, v 2/2023 4 664,24 Kč a v 3/2023 2 124,88 Kč, to vše za situace, kdy žalovaný čerpal úvěry od dalších společností úvěry poskytujících.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze výpisy z běžného účtu žalovaného, ze kterých byl zjištěn příjem žalovaného ve výši cca 18 100 Kč měsíčně čistého, avšak z těchto nebylo možno najisto ověřit, jaké byly měsíční výdaje žalovaného (např. bydlení, další úvěry apod.), a to za situace, kdy z výpisů byly zřejmé příjmy od společností úvěry běžně poskytující. Vůbec pak nebyly zjišťovány osobní poměry žalovaného (např. počet vyživovaných osob). Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 7 000 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci co do 30 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 220,50 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 270,50 Kč, ze kterých 30 % představuje částku 681,15 Kč.