18 C 90/2024-40 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 19. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 025 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 3. 1. 2023 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 25 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný sjednal mimo jiné i volitelné služby, a to službu Presto za poplatek 1 155 Kč. Poskytnutý úvěr nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen v celé výši. Dlužná částka ve výši 30 025 Kč sestává z: dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 870 Kč poplatku za službu Presto 1 155 Kč.Úvěr byl splatný dne 2. 2. 2023 a žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Žalobkyně proto požaduje i zákonný úrok z prodlení ve výši 15% z částky 30 025 Kč od 3. 2. 2023 do zaplacení, dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny v souladu s čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku, který byl součástí smlouvy, a to od 3. 2. 2023 do 4. 5. 2023 ve výši 2 728,90 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný do dne podání žaloby ničeho ani přes písemnou předžalobní výzvu žalobkyni neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, účastníci se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že tito k tomuto postupu nemají námitek.4. Soud vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení, zejména doplnění tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy ze strany žalobkyně. Žalobkyně v soudem stanovené lhůtě tvrzení nedoplnila.5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 3. 1. 2023, Všeobecnými obchodními podmínkami a Sazebníkem bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 25 000 Kč, zároveň byla sjednána služba „Presto“ za poplatek 165 Kč, poplatek za sjednání úvěru při čerpání celého úvěrového limitu byl sjednán ve výši 6 250 Kč, žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku za službu „Presto“ a poplatku za sjednání úvěru do 2. 2. 2023. Pro případ prodlení s úhradou dluhu má dle čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku žalobkyně právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Ačkoli z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli předloženého žalobkyní vyplývá, že žalobkyně žalovanému vyplatila v průběhu měsíce ledna 2023 částky v celkové výši 25 000 Kč, na základě dotazu soudu společnost , jméno FO, sdělila, že majitelem a jedinou osobou s dispozičními oprávněními k předmětnému účtu je žalovaný a dne 3. 1. 2023 byla pod VS , var. symbol, připsána pouze platba 2 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako úspěšnou, když žalovaný uvedl, že žije sám, jeho čistý měsíční příjem činí 29 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje činí 1 200 Kč. Dále byla uvedena výše ověřeného čistého měsíčního příjmu v částce 28 388 Kč a vypočítané minimální měsíční výdaje v částce 14 860 Kč.11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni dále v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přisto