20 C 380/2023-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky shora se zákonným úrokem z prodlení shora z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, (dále též jen „zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit , částka, , který se skládal z kapitalizovaných úroků , částka, , poplatku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka , částka, a příp. pojistného. Žalovaný měl uvedené prostředky vč. poplatku splácet ve 24 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil celkem pouze , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalovaném pouze neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši , částka, představující rozdíl mezi poskytnutými , částka, a splacenými , částka, . Dále pak požadovala zaplatit zákonné úroky z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, přičemž za dobu od , datum, do , datum, tyto činí , částka, .2. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne , datum, postupem dle § 49 odst.2, 4 o.s.ř.).3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, vč. smluvních podmínek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný tuto uzavřeli dne , datum, , na jejím základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši , částka, , které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky ve 24 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka měla činit , částka, . Úroková sazba byla sjednána na 49 %. Celkem tak měla žalovaný uhradit částku , částka, , která byla kromě zapůjčené částky dále tvořena poplatkem ve výši , částka, a pojištěním za , částka, .4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že se poskytovatel úvěru snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z toho, že tento byl v dané době ženatý, bydlel v nájemním bytě/domě, vyživoval jednu osobu, jeho čistý měsíční příjem činil , částka, , další čisté příjmy domácnosti činily , částka, . Běžné měsíční výdaje žalovaný odhadl na , částka, , na splátky úvěru mimo poskytovatele předmětného úvěru činily , částka, , splátky vůči právnímu předchůdci žalobkyni činily , částka, měsíčně.5. Tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal , částka, a uhradil na konto smlouvy celkem , částka, .6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení obou shora uvedených pohledávek z , datum, vč. podacího lístku z , datum, . Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky.7. K úhradě částky , částka, byl žalovaný s upozorněním na možné soudní řízení vyzván dopisem zástupce žalobkyně z , datum, odeslaným následujícího dne, jak vyplývá z podacího lístku.8. Korespondence byla žalovanému doručována na adresu, kterou uvedl ve smlouvě, tj. , adresa, . Pokud se žalovaný na uvedené adrese nezdržoval či měl jinou korespondenční adresu, nemůže to jít k tíži žalobkyně. Ze smlouvy jiná adresa žalovaného zjištěna nebyla.9. Podle § 2390 Obč.Z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 2392 odst. 1 Obč.Z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.11. Podle § 2395 Obč.Z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.19. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu. Bylo prokázáno, že z poskytnutých prostředků , částka, žalovaný dosud vrátil , částka, a dluží tak žalovanou částku. Pohledávka za žalovaným přešla na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, která je tak oprávněna nyní pohledávku po žalovaném vymáhat. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by uvedené prostředky neobdržel, uhradil je, byť částečně.20. Jelikož žalobkyně požadovala úhrady daných částek vč. příslušenství z titulu bezdůvodného obohacení, soud se blíže nezabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaná žalovaný) byl spotřebitel, bylo by jinak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sama měla očividně za to, že předmětná smlouva je neplatná. Jelikož tedy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky bez právního důvodu, soud zavázal žalovaného k zaplacení dosud dlužné částky , částka, s úroky z prodlení z dlužné částky jdoucími ode dne následujícím po dni, do kterého měl být úvěr uhrazen. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.21. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ta měla plný úspěch ve věci. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem , částka, , odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po , částka, (§ 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušálem za výše uvedené úkony 3x , částka, (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. , částka, . Celkem tak byly náklady žalobkyně předst