11 C 148/2025-43 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 35 180 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřela dne 15.2.2024 se žalovanou smlouvu o úvěru do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, a to bankovním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , když žalovaná čerpala 20 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná byla povinna splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 16. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se se splácením dostala do prodlení, žalobkyně ji o úhradu opakovaně upomínala. Dne 16.6.2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 19.6.2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 28 000 Kč, která sestává z jistiny ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, dále úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z dlužné jistiny za období od 20.6.2024 do 14.6.2025 v kapitalizované výši 7 180 Kč. Žalovaná k ověření příjmů poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, žalobkyně provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny dne 18.11.2025 – vyvěšením na úřední desce soudu. Žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 15.2.2024 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 30 000 Kč, a to převodem na účet specifikovaný ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p. m. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 16. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalované byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru.4. Zprávou , právnická osoba, . bylo prokázáno, že na účet žalované č. , Anonymizováno, byly žalobkyní poskytnuty částky, a to 3 000 Kč dne 15.2.2024, 7 000 Kč dne 19.2.2024 a 10 000 Kč dne 28.2.2024.5. Dopisem ze dne 16.6.2024 žalobkyně žalované sdělila, že k datu 16.6.2024 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 51 038 Kč.6. Předžalobní upomínkou ze dne 14.6.2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze částečný výpis z účtu žalované, ze kterého vyplynulo, že příjem žalované od září 2023 do února 2024 činil 27 879 až 31 543 Kč měsíčně. Žalovaná současně s žádostí o spotřebitelský úvěr uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, její měsíční příjem u společnosti , právnická osoba, činí 31 613 Kč a její měsíční výdaje činí 12 000 Kč. Soud má za to, že žalobkyně řádně nezjistila výdaje žalované, když z částečného výpisu z účtu žalované je zřejmý pouze měsíční příjem za shora uvedené období, avšak nejsou zřejmé žádné výdaje. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaná je schopna dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 20 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně žalovaná ničeho neuhradila, současně ani žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na uvedenou částku něčeho hradila. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch jen co do 57 %. Pro úplnost soud dodává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení a určení výše úspěchu či neúspěchu ve věci podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je