15 C 214/2025-23 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se domáhal, aby soud určil, že vlastníkem motorového vozidla popsaného ve výrokové části je žalovaný. Tvrdil, že 21. 8. 2024 žalovanému předmětné vozidlo prodal. Následně nedošlo pro nesoučinnost žalovaného k přepisu v registru vozidel a on je nucen jako provozovatel stále zapsaný v registru nést negativní důsledky z toho plynoucí. Žalobce po prodeji předmětného vozidla ukončil pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Následně po něm Česká kancelář pojistitelů požadovala zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo, a to i přesto, že vozidlo již fakticky užíval žalovaný. Tento stav přiměl žalobce k podání žaloby, neboť je stále veden jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu.4 Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.5 Z kupní smlouvy datované 28. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující ujednali prodej předmětného vozidla za cenu dohodnutou mezi stranami.6 Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů ze dne 1. 4. 2025 bylo zjištěno, že ČKP sdělila žalobci, že vozidlo s registrační značkou , SPZ, , provozované společností , právnická osoba, , Anonymizováno, . od 24. 2. 2022, nebylo dle informací od pojišťoven v období od 11. 12. 2024 do 1. 3. 2025 pojištěno. V důsledku toho vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 4 107 Kč, zahrnující denní sazbu 47 Kč za 81 dní nepojištěného provozu a náklady uplatnění ve výši 300 Kč. Informace o provozovateli vozidla byly získány z registru silničních vozidel.7 Dle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.8 Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9 Ustanovení § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném ke dni převodu, zní následovně:Zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. (odst. 1 písm. a)Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu. (odst. 2 písm. a)Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla obsahuje vedle obecných náležitostí podání údaje o novém vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla podle § 4 odst. 2 písm. a); je-li provozovatel totožný s novým vlastníkem silničního vozidla, údaje o provozovateli se v žádosti neuvádí. Žádost podle odstavce 1 písm. a) podaná v listinné podobě musí být opatřena úředně ověřenými podpisy žadatelů; to neplatí, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností při podání žádosti ověří totožnost žadatele nebo je žadatel zastoupen na základě plné moci. (odst. 3)K žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží: a) v případě převodu vlastnického práva: technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu;b) v případě přechodu vlastnického práva: doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu, doklady podle písmene a); k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla. (odst. 4).10 Ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 6. 2017, zní následovně:Došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. (odst. 1)Pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 6 obdobně. (odst. 2)O podání žádosti podle odstavce 1 vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu dosavadního nebo nového vlastníka silničního vozidla, který žádost nepodal, a umožní mu se k žádosti vyjádřit. Má-li dosavadní nebo nový vlastník silničního vozidla, který žádost nepodal, v držení technický průkaz nebo osvědčení o registraci silničního vozidla, vyzve jej obecní úřad obce s rozšířenou působností k jejich předložení a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. (odst. 3)11 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda byla splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Určovací žaloba má preventivní charakter, její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu v případech, kdy k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Dále má význam v případech, v nichž určovací žaloba lépe, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006: „Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá.“ Zmíněné rozhodnutí se zabývalo naléhavým právním zájmem na určení vlastnického práva k vozidlu, přičemž soud v uvedené věci uzavřel, že v daném případě je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, „neboť bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. V tomto případě proto není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel a vytvoří se jí též právní základ, který by mohl účastníky vést k odvrácení např. sporu o vydání věci.12 V daném případě je žalobce jako dosavadní zapsaný vlastník vozidla nepochybně oprávněn podat žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel (§ 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel). K zápisu žalovaného jako vlastníka však musí mj. předložit protokol o evidenční kontrole silničního vozidla. Ten však žalobce nemůže získat, neboť vozidlo již bylo žalovanému předáno a bez jeho součinnosti není možné jeho evidenční kontrolu provést. Judikatura Nejvyššího správního soudu ČR přitom na požadavku předložení tohoto dokladu striktně trvá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/2019-28).13 Soud dále odkazuje na závěr Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, dle kterého: „Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.“14 Soud vyhodnotil žalobcem předloženou kupní smlouvu jako platnou. Její autenticita nebyla nijak zpochybněna. Ve smlouvě byl dále řádně vymezen předmět koupě i dohodnuta kupní cena, přičemž se jednalo o převod vlastnického práva k motorovému vozidlu dl