15 C 85/2025-32 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 17 872,87 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 8 158,88 Kč (jistina 7 999,97 Kč + poplatky 158,91 Kč) za dobu od 21. 11. 2024 do zaplacení. Dále žádal zaplacení smluvní pokuty ve výši 89,80 Kč za prodlení v období od 22. 8. 2024 do 20. 11. 2024. Tvrdil, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené s žalovanou dne 22. 7. 2024 distančním způsobem, poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala zaplatit žalobci i smluvní úroky a poplatek za vyplacení tranší úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, žalobce smlouvu vypověděl dne 20. 11. 2024, přičemž k zesplatnění došlo dne 21. 11. 2024. K ověření úvěruschopnosti žalované žalobce před poskytnutím úvěru provedl její lustraci ve veřejně dostupných databázích NRKI a BRKI a ověřil její příjmy přímo z jejího bankovního účtu, k němuž získal od žalované přístup. Neměl tak pochybnosti o její úvěruschopnosti.2 Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3 Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovanou distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše 43 800 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných denních splátkách, přičemž splatnost první splátky byla stanovena na 21. 8. 2024. Konec platnosti úvěrového rámce byl stanoven na den 12. 1. 2026. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 1,02 % denně, poplatek za vyplacení tranše činil 1,99 % z čerpané částky.4 Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že výše ověřeného měsíčního příjmu žalované činila 19 197 Kč, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem 1 000 Kč, počet členů ve společně hospodařící domácnosti byl uveden 1.5 Z oznámení ze dne 20. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou ke splacení.6 Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8 Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9 Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10 Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byla spotřebitelka, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitelky splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelkou. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitelky. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitelka bude v budoucnu schopna poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jejích tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitelky nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitelka bude schopna úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.12 Soud s ohledem na výše uvedená zjištění dospěl k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované neprověřil řádně, neboť jeho přístup byl ryze formální. Ačkoliv žalobce deklaruje prověření příjmových poměrů žalované (prostřednictvím výpisů z účtu), zcela rezignoval na řádné posouzení jejích výdajů, neboť se vůbec nezabýval výdaji žalované na bydlení a uvedení pravidelných měsíčních výdajů 1 000 Kč zjevně neodpovídá realitě.13 Závěr soudu je tedy takový, že žalobce neověřil úvěruschopnost žalované v souladu s požadavky zákona.14 Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Nárok žalobce vůči žalované se tak omezuje pouze na vrácení zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, netvrdila ani neprokázala, že by na dluh jakoukoli částku uhradila. Žalobci byly zároveň přiznány úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu.15 Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).16 O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážně úspěšné žalované náklady nevznikly. Soud si je vědom, že neúspěch žalobce se koncentroval převážně do příslušenství, nicméně je třeba vnímat úspěch a neúspěch účastníků v kontextu nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a sp. zn. II. ÚS 3070/14 ze dne 17. 1. 2017.17 Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když soud neshledal důvody ke stanovení lhůty jiné.