17 C 229/2025-29 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 9. 9. 2025 zaplacení celkem částky 27 648,02 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 29. 3. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, ., smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému dne 31. 3. 2024 peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit do 30. 4. 2024. Na dluh však uhradil pouze 913 Kč dne 14. 8. 2024. Žalovaná částka pak byla představována nesplacenou jistinou ve výši 13 087 Kč, řádným úrokem ve výši 420 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 040 Kč, poplatkem za administraci dlužné částky ve výši 700 Kč, 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu a smluvní pokutou ve výši 6 601,02 Kč. V rámci žalobního návrhu žalobkyně dále konstatovala, že původním věřitelem nebyla v souladu s příslušnými ustanoveními z. č. 257/2016 Sb. řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a smlouva se žalovaným uzavřená je tudíž neplatná. Plněním bez právního důvodu se tak žalovaný bezdůvodně obohatil a toto obohacení je povinen vydat.2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2024 došlo k postoupení pohledávky na společnost , právnická osoba, a následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2024 na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena v rámci předžalobní výzvy ze dne 22. 7. 2025. Postoupená pohledávka činila 35 505 Kč.3. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 30. 10. 2025, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 20. 10. 2025).4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou dne 29. 3. 2024 mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným a potvrzením o platbě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému na jeho účet specifikovaný ve smlouvě poukázal částku 14 000 Kč.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné listiny, kterými by došlo k ověření osobních poměrů žalovaného, jeho běžných měsíčních příjmů a výdajů. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 13 087 Kč, když žalovaný nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by na dluh uhradil více než žalobkyní tvrzených 913 Kč. Ve zbývající části pak soudu nezbylo než žalobní návrh zamítnout (výrok II.).11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.12. Protože ve věci nebyl vydán platební rozkaz, byla žalobkyni uložena povinnost doplatit na soudní poplatek 277 Kč (položka 2 bod 2. a položka 1 1b) Sazebníku soudních poplatků).