18 C 127/2024-90 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 18. 5. 2024 domáhal určení, že je dědicem po zůstavitelce , Jméno žalované, , nar. , datum, , zemřelé , datum, (dále jen „zůstavitelka“). V dědickém řízení uplatnil svůj nárok dědice s tím, že popírá vydědění své osoby zůstavitelkou. Zůstavitelka vydědila žalobce nejprve závětí a prohlášením o vydědění sepsané formou notářského zápisu dne 15. 2. 2017, následně dvěma listinami sepsanými vlastní rukou dne 12. 12. 2020, kde byly jako důvody vydědění uvedeny marnotratnost, nevhodné chování a obava, že se pro potomky žalobce nezachová povinný díl. Žalobce namítá, že k vydědění nedošlo platně pro neplatnost listiny, která je zmatečná a v rozporu se zákonem, když formulací použitou v závěti došlo ke krácení dětí vyděděného dědice, kteří mají ze zákona nárok na povinný díl, a dále pro důvody vydědění, které neodpovídají skutečnosti, když se žalobce nikdy nechoval marnotratně. Žalobce připustil, že jsou proti němu vedena exekuční řízení pro nižší jednotky miliónů korun, avšak jedná se o dluhy z podnikání, kterého již žalobce zanechal. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil svá skutková tvrzení tak, že namítá neplatnost nejen prohlášení o vydědění, ale i všech závětí pořízených zůstavitelkou, a to z důvodu, že zůstavitelka v době jejich pořízení trpěla stařeckou demencí a nebyla tak schopna řádně posoudit následky svého jednání.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, že žalobce nepodal takovou žalobu, k jejímuž podání byl žalobce odkázán notářem v řízení o pozůstalosti, když v petitu není obsažen dědický titul ani výše dědického podílu. Námitky žalobce proti závěti a vydědění uvedené v žalobě považuje za námitky právní, k jejichž řešení je povolán soudní komisař v řízení o pozůstalosti, nikoliv obecný soud. K jednotlivým námitkám žalobce uvedla, že obligatorní náležitostí prohlášení o vydědění není výslovné určení povinného dílu všem potomkům vyděděného a absence tohoto prohlášení v listině o vydědění ze zákona nezakládá neplatnost tohoto prohlášení o vydědění. Zároveň dle žalované není rozhodné, jaký důvod vydědění uvedla zůstavitelka v prohlášení o vydědění, ale zda zde byl ke dni smrti zůstavitelky nějaký zákonný důvod pro vydědění. Žalovaná poukázala na skutečnost, že proti žalobci je vedeno 16 exekučních řízení, je zde tedy reálná obava, že se povinný díl pro potomky žalobce nezachová. Zůstavitelka byla plně svéprávná a netrpěla žádnou duševní poruchou, pro kterou by nebyla schopna chápat smysl a důsledky spojené s pořízením závětí, když činila běžné denní úkony, ale i úřední právní jednání, které chápala a rozuměla jejich důsledkům.3. Provedeným dokazováním soud učinil následující skutková zjištění:4. Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 2. 2024, č. j. 32 D 365/2021-70 soud zjistil, že v řízení o pozůstalosti po , Jméno žalované, , nar. , datum, , zemřelé , datum, byl syn zůstavitelky (tedy žalobce) vyzván k podání žaloby na určení, že je zůstavitelčiným dědicem ze zákona proti závětní dědičce dceři zůstavitelky , Jméno žalované, (tedy žalované), a to k Okresnímu soudu v Pardubicích ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 3. 2024.5. Ze dvou závětí datovaných dne 12. 12. 2020 má soud za zjištěné, že zůstavitelka ve vlastnoručně psaných závětích pro případ své smrti ustanovila jako jedinou dědičku svou dceru , Jméno žalované, s tím, že vyplatí určitý podíl vnučce , jméno FO, a vnukovi , jméno FO, . Obě závěti obsahují i prohlášení zůstavitelky o vydědění syna , Jméno žalobce, , a to z důvodu, že si počíná marnotratně – chová se nevhodně a je obava, že by svým potomkům nedal nic. Dále je v závětích uvedeno, že třetí vnuk , Jméno žalobce, byl zvýhodněn za života zůstavitelky. Obě závěti jsou datovány tentýž den bez možnosti určení, která byla učiněna dříve a která později, a jsou svým obsahem téměř totožné.6. Z Notářského zápisu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, sepsaný , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou soud zjistil, že zůstavitelka učinila formou notářského zápisu závěť, ve které povolala za dědice manžela , Jméno žalobce, , dceru , Jméno žalované, a vnuka , Jméno žalobce, s určením jejich dědických podílů ve výši 1/3 pro každého z nich na veškerém majetku a pro případ, že by její manžel nedědil, náhradními dědici rovným dílem ustanovila dceru , Jméno žalované, a vnuka , Jméno žalobce, . Zároveň v notářském zápisu učinila prohlášení o vydědění syna , Jméno žalobce, z důvodu, že si počíná marnotratně a je tu důvodná obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.7. Z výslechu svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že byla soukromou pečovatelkou zůstavitelky od roku 2013 nebo 2014, od října 2020 ji navštěvovala denně. Dle její výpovědi byla zůstavitelka orientovaná v místě i čase, měla představu o hodnotě peněz. Na žádost zůstavitelky před Vánoci 2020 společně navštívily notářku , adresa, za účelem sepisu závěti, kde zůstavitelka zmiňovala nevhodné chování syna, zápis však žádný podepsán nebyl, bylo dohodnuto, že ho notářka připraví a zůstavitelka podepíše a uloží u osoby, které důvěřuje. Svědkyně byla jednání u notářky přítomna, jak přesně chtěla zůstavitelka uspořádat své věci si nevzpomněla.8. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že chodil k zůstavitelce na návštěvy, pomáhal jí s nákupy a s dalšími věcmi, které potřebovala. Tato znala hodnotu peněz, věděla, co je za den, orientovala se i v politické situaci.9. Z výslechu notářky , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že tato neeviduje zůstavitelku jako svoji klientku, pouze jedna její pracovnice si vzpomněla na telefonát ošetřovatelky zůstavitelky, kdy si chtěla domluvit poradu. Notářská kancelář neeviduje samotné porady, ale pouze uskutečněné notářské zápisy. Notářka následně písemně sdělila soudu, že žádný z jejích pracovníků si na poradu se zůstavitelkou nevzpomíná.10. Z výslechu svědkyně , jméno FO, (manželky žalobce) bylo zjištěno, že zůstavitelka byla její tchýně, s kterou bydleli v jednom domě, přičemž v druhé polovině roku 2020 zajišťovala hlavní péči o zůstavitelku paní , jméno FO, . Důchod nosila zůstavitelce pošťačka, jak s ním nakládala však svědkyně nevěděla.11. Z výslechu svědka , Jméno žalobce, (vnuka zůstavitelky a syna žalobce) soud zjistil, že ke konci roku 2020 trávil čas se zůstavitelkou denně. Dle svědka byla zůstavitelka finančně gramotná, rozpočítávala vyúčtování za energie, věděla, co se děje ve společnosti. Od svého dědy (manžela zůstavitelky) věděl, že je nějaká závěť, dle které má on dědit. Babička s dědou mu v lednu 2020 darovali pozemek.12. Z výslechu svědkyně , jméno FO, (vnučky zůstavitelky a dcery žalobce) soud zjistil, že koncem roku 2020 navštěvovala zůstavitelku jednou až čtyřikrát týdně. Svědkyni poznávala, ptala se jí na děti, zůstavitelka mluvila o tom, že špatně zvládá dědovu smrt, věděla, že budou Vánoce. Neřešila s ní, jak chce naložit se svým majetkem.13. Z výslechu svědka , jméno FO, (vnuka zůstavitelky a syna žalobce) bylo zjištěno, že i on žil se zůstavitelkou v jednom domě, denně se vídali, nikdy s ní neměl žádný konflikt, když bylo potřeba, vždy jí pomohl. K lékaři jí nevozil, to obstarávala nejvíc paní , jméno FO, . Zůstavitelka neměla problémy s pamětí, pouze po smrti dědy ztratila zájem o všechno, změnil se jí smysl života, věděla, co je za den. Jeho bratrovi prarodiče darovali pozemek ještě za života, což se nelíblo tetě a kvůli tomu s babičkou spolu nějakou dobu nemluvily.14. Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že zůstavitelka po celou dobu péče u uvedeného lékaře až do její smrti netrpěla žádnou demencí ani duševní chorobou, nebyla na tuto chorobu léčena ani u jiného specialisty, ani taková choroba není uvedena v úmrtní zprávě z nemocnice , adresa, .15. Podle ust. § 1533 o.z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.16. Podle § 1525 o.z. nesvéprávný není způsobilý pořizovat, nejedná-li se o případy uvedené v § 1526 až 1528.17. Podle § 1672 o.z. uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.18. Podle § 170 odst. 1 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.19. Podle § 1650 části věty před středníkem o.z. nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl.20. Podle § 1654 věty první o.z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.2