27 C 182/2025-38 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobkyně se domáhala, aby soudem bylo určeno, že zápůjčka poskytnutá žalobkyní žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 10. 2023 v celkové výši 1 392 392 Kč je splatná do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku.2 Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky za účelem úhrady jeho závazků z hypotečního úvěru a exekučních řízení. Splatnost byla sjednána tak, že žalovaný vrátí celou zápůjčku najednou při prodeji nemovitosti – bytové jednotky č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, , jejímž je výlučným vlastníkem. K zajištění závazku bylo zřízeno zástavní právo na uvedené nemovitosti. Poskytla žalovanému finanční prostředky postupně: dne 31. 10. 2023 částku 1 000 000 Kč prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ., která následně uhradila závazky žalovaného vůči , právnická osoba, ., a další úvěry (hypoteční úvěr, spotřebitelský úvěr, úvěr „peníze na klik“). Dále žalobkyně uhradila dne 26. 2. 2024 částku 392 392 Kč za účelem zastavení exekuce vedené u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn. , spisová značka, . Celková výše zápůjčky činí 1 392 392 Kč. Od uzavření smlouvy uplynula přiměřená doba, během níž měl žalovaný učinit kroky k prodeji nemovitosti a tím určit čas plnění svého dluhu. Žalovaný však nemovitost dosud neprodal, přestal komunikovat a neinformoval žalobkyni o žádných krocích směřujících k prodeji. Žalobkyně jej vyzvala k součinnosti dne 5. 6. 2025, avšak výzva se vrátila jako nevyzvednutá.3 Žalovaný se ve věci i přes výzvu soudu nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 10. 12. 2025 se přes řádné předvolání nedostavil, soud jednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).4 Podle § 1960 občanského zákoníku, je-li dlužník oprávněn určit čas plnění a neučiní tak v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.5 Soud považoval ve věci za sporné a přitom rozhodné, zda mezi účastníky bylo ujednáno, že doba plnění je ponechána na vůli dlužníka.6 Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 5. 10. 2023 mezi žalobkyní jako zapůjčitelkou a žalovaným jako vydlužitelem bylo zjištěno, že zapůjčitelka se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 1 900 000 Kč na úhradu jeho dluhů. V čl. 1 bylo ujednáno následující: zapůjčitelka se podpisem smlouvy zavázala poskytnout vydlužiteli peněžní prostředky na úhradu dosud nesplacených částek v exekučních řízeních vedených proti vydlužiteli, dále na úhradu dosud nesplaceného hypotečního úvěru a dalších úvěrů uzavřených na základě smlouvy s , právnická osoba, ., a to částku až do maximální výše 1 900 000 Kč, a to způsobem přímých úhrad věřitelům. Podle čl. 1.2 smlouvy se žalovaný zavázal vrátit celou zápůjčku najednou při prodeji nemovité věci uvedené ve smlouvě, tj. bytové jednotky č. , Anonymizováno, v domě na adrese , adresa, , , Jméno žalovaného B, , a to v okamžiku jejího prodeje třetí osobě, přičemž termín vrácení zápůjčky je stanoven vyplacením kupní ceny třetí osobou.7 Z výzvy datované 4. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k poskytnutí součinnosti ohledně vrácení zápůjčky z 5. 10. 2023, kdy konstatovala, že bylo sjednáno vrácení zápůjčky z výtěžku prodeje bytové jednotky č. , Anonymizováno, , přičemž zjistila, že do dne vyhotovení výzvy bytová jednotka prodána nebyla a neobdržela žádné informace o zamýšleném prodeji ani o krocích k jeho realizaci. Vyzvala proto žalovaného ke sdělení termínu prodeje nebo k zahájení nezbytných kroků k jeho uskutečnění. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému 5. 6. 2025.8 Soud učinil na základě provedeného dokazování následující závěr.9 Soud měl za prokázané, že došlo k uzavření dohody o splatnosti ve smyslu ustanovení § 1960 o.z. Tedy, že bylo výslovně ujednáno, že žalovaný je oprávněn určit čas splnění dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný neurčil čas plnění v přiměřené době, tak soud žalobě vyhověl a určil splatnost závazku tak, jak to odpovídá dikci výše citovaného ustanovení § 1960 občanského zákoníku, tedy podle okolností případu, kdy vyšel z toho, že žalobkyně již v červnu 2025 vyzývala žalovaného. Jelikož předmětem řízení bylo nahrazení projevu vůle dlužníka, tak soud nezjišťoval, zda dluh platně vznikl a zda existoval a v rozhodnutí se omezil jen na určení splatnosti a neukládal dlužníkovi povinnost splnit.10 Citované ustanovení § 1960 se vztahuje na případy, kdy splatnost závazku je dohodnuta, a to tak, že závisí na vůli dlužníka. Tak jako v jiných otázkách sjednání obsahu závazkového vztahu může být způsob vyjádření takové dohody rozličný, půjde nejčastěji o dohodu o tom, že dlužník zaplatí, až bude moci, až bude chtít nebo bude ochoten, až bude zboží užito (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M.: Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1658), či že zaplatí, až „bude vydělávat a budou provize“ či „až bude mít žalobce peníze“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3022/2021), kdy tato situace se blíží situaci v projednávané věci, kdy dlužník měl zaplatit, až získá prostředky z prodeje bytu.11 Podstatné pro rozhodnutí tedy bylo, zda mezi stranami byla uzavřena dohoda stran o tom, že závazek je splatný podle rozhodnutí dlužníka. V dané věci tomu tak je. Věřitelka tak může ovlivnit splatnost dluhu tedy jen podáním návrhu u soudu, kterým se domáhá určení času plnění. Byla oprávněna tak učinit v situaci, neurčil-li dlužník čas plnění v přiměřené době, tj. době přiměřené povaze závazku.12 Soud podle konkrétních okolností přihlédl k tomu, co bylo mezi stranami sjednáno, k účelu smlouvy, potřebě věřitele a její naléhavosti, vzal v úvahu i platební schopnosti dlužníka (čas plnění mu byl ponechán na vůli, tj. i s ohledem na jeho možnosti) a tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný. V takové situaci je lhůta 30 dnů od právní moci rozsudku naprosto vyhovující daným kritériím.13 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšné žalobkyně představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč. Dále odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 4 úkonů po 13 900 Kč - dle výše závazku, ohledně nějž je určována doba plnění; k takovému postupu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 538/10, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění nikoli jednoduchou a účast na jednání soudu. K nákladům náleží i cestovné k jednání ve výši 381,95 Kč (trasa , adresa, a zpět dne 10. 12. 2025, délka trasy celkem 50 km, náhrada za opotřebení 5,80 Kč za km, doložená spotřeba automobilu 5,3 l/100 km, cena pohonných hmot (nafta) 34,70 Kč za litr, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a náhrada za ztrátu času ve výši 450 Kč (podle § 14 odst. 3 vyhlášky v rozsahu 3 započatých půlhodin po 150 Kč). Žalobkyni náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 1 800 Kč (4 × 450 Kč) a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu i náhrada DPH z odměny a náhrad. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).