7 C 145/2024-87 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobci se proti žalovaným domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky v poměru ½ žalobce a) a ½ SJM žalobce a) a žalobkyně b) ve vztahu k celku: pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 313 m2 ležícím v katastrálním území a obci , adresa, , který vznikl oddělením od pozemku parc. č. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vedeném u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, podle geometrického plánu č. , hodnota, zpracovaného , právnická osoba, a ověřeného ing. , jméno FO, dne 25. 7. 2023 pod č. , Anonymizováno, (Souhlas KÚ pro Pardubický kraj vydán dne 14. 8. 2023 pod č. , Anonymizováno, ); geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku (dále jen „předmětný pozemek“). Tvrdili, že jsou spoluvlastníky nemovitostí stp. č. , Anonymizováno, , stp. č. , hodnota, , stp. č. , Anonymizováno, , stp. č. , hodnota, , stp. č. , Anonymizováno, , stp. č. , Anonymizováno, , parc.č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Tyto nemovitosti byly vydány žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům v rámci restitucí ve dvou vlnách na základě Dohod o vydání nemovitostí ze dne 10.12.1991 a 5.3.1993. S pozemky žalobců sousedí pozemek parc. č. , Anonymizováno, k.ú. , adresa, , na který je přístup pouze z pozemků žalobců, pozemek je funkčně propojený s pozemky žalobců, protože jím vede svod kanalizace z pozemků žalobců k hlavní kanalizaci. Spoluvlastnický podíl vydaný v restituci sestře žalobce a) , jméno FO, , byl žalobci a) a b) od ní koupen kupní smlouvou ze dne 29.8.2011 do společného jmění manželů. V r. 2017 žalobci usilovali o odprodej pozemku parc. č. , Anonymizováno, ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále ÚZSVM), ten byl však odprodán bez vědomí žalobců prostřednictvím veřejné nabídky žalovaným. V souvislosti s tím žalobci prověřili skutečné hranice pozemků, když získali historické katastrální mapy z r. 1969 a 1971 a zjistili, že hranice mezi pozemky žalobců parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a pozemkem žalovaných parc. č. , Anonymizováno, jsou v katastru nemovitostí zakresleny nesprávně, tj. hranice mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které byly žalobcům vydány (přičemž tyto pozemky jsou „nástupci“ pozemku parc. č. , Anonymizováno, ) je posunuta ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaných, tedy v neprospěch pozemků žalobců par. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , žalobci jsou tak vlastníky i části pozemku v geometrickém plánu citovaném ve výroku označené jako parc. č. , Anonymizováno, . Naléhavý právní zájem žalobci spatřují v tom, že mezi účastníky jsou dlouhodobě napjaté vztahy, včetně vedení několika soudních sporů, žalovaní hrozili žalobcům zacpáním odvodů kanalizace z jejich pozemků, což by mělo negativní dopad na možnost hospodářského využívání pozemků a průmyslových budov žalobců, současně opravy a údržba budovy umístěné na pozemku parc. č. , Anonymizováno, by byly ztíženy, žalovaní dále opakovaně po žalobcích požadují placení náhrady za umístění odvodu vody žalobců z jejich pozemků a budov na sporné části pozemku, popř. odstranění kanalizační přípojky pod spornými pozemky, případně bude žalobcům bráněno v přístupu vybudováním plotu – je tak zde konkrétní hrozba pro výkon vlastnických práv žalobců, touto žalobou by měla být odstraněna i historická chyba, k níž došlo v minulosti v souvislosti s nesprávným určením hranic pozemků. Žalobci dále mají za to, že předmětnou část pozemku vydrželi za účinnosti obč. zák. – od restituce byli žalobci déle než 10 let držiteli sporné části pozemku, která nebyla nijak fakticky oddělena od jejich pozemků, které běžně využívali – byli tak v dobré víře, že se jedná o jejich pozemek vycházeje z vědomí historických hranic (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 837/98, 22 Cdo 2338/2014, 22 Cdo 1675/2006), držba v dobré víře trvala od 5.3.1993 minimálně do 24.4.2019, popřípadě mají žalobci za to, že došlo k mimořádnému vydržení dle § 1095 o.z., když jejich nepřetržitá držba trvá více než 26 let – započítává se držba i před nabytím účinnosti o.z. (§ 3066, § 1096 odst. 2 o.z.), tj. i poctivá držba sestry žalobce , jméno FO, , od níž byl spoluvlastnický podíl odkoupen.2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že prvním důvodem, pro nějž nelze žalobě vyhovět spočívá v tom, že žalobci se pokouší cestou obecných právních předpisů docílit změny, které se však měli domáhat již podle restitučních předpisů v minulosti, v souvislosti s tím, jakým způsobem pozemky nabyli. Jejich nárok je s ohledem na to promlčen. Druhým důvodem, pro nějž není žaloba důvodná je ten, že tvrzená „nesprávnost“ v určení hranic není přesvědčivě prokázána. Žalobci se již v minulosti v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 266/2019 domáhali určení hranice mezi jejich pozemky a pozemkem p. č. , Anonymizováno, tak, aby docílili téhož, čeho se domáhají v tomto řízení, tedy aby jim připadla část pozemku žalovaných. Opírali se přitom o téže důkazy, zejména znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, ., a jeho doplnění č. 1. Soud v uvedeném řízení, po opakovaných poučeních a výzvách žalobcům k tomu, aby specifikovali, zda žádají určení hranic dle § 1028 o.z. či zda se domáhají určení vlastnického práva a tomu odpovídajícím způsobem doplnili svá tvrzení a důkazy jejich žalobu usnesením ze dne 29. 6. 2023, č. j. 11 C 266/2019-331 odmítnul. Důvodem odmítnutí žaloby byla skutečnost, že žalobci svoji žalobu řádně nedoplnili a žaloba zůstala co do vymezení neurčitá. V průběhu uvedeného řízení byl dne 20. 5. 2022 vydán i rozsudek č. j. 11 C 266/2019-221, kterým byla žaloba žalobců zamítnuta. Primárním důvodem zamítnutí byl nedostatek tvrzení a důkazů pro úspěch v návaznosti na § 1028 o.z, nicméně soud dodal též následující závěr, že žalobci, resp. žalobce a), měli možnost domáhat se určení hranic již v rámci restitučního zákona, toto však včas neučinili a nyní nemohou tuto svou nečinnost nahrazovat prostřednictvím obecných předpisů, neboť by se jednalo o nepřípustné obcházení zákona. V případě, že by žalobci předmětnou žalobou požadovali určení vlastnického práva k části pozemku dle § 80 o.s.ř., nemohli by být ani s takovouto žalobou úspěšní, neboť oprávněná osoba se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, mohla-li žádat vydání věci podle zákona o půdě, přičemž takovýto nárok by v současné době byl již promlčen. Tento rozsudek byl později usnesením odvolacího soudu zrušen se závěrem, že nalézací soud postupoval přepjatě formálně, když žalobu zamítl s tím, že hranice jsou objektivně seznatelné, ale žalobci přitom tvrdí subjektivní pochybnost o průběhu hranice, přičemž ale nebyli schopni předložit jednoznačný žalobní petit s geometrickým plánem. Šlo tak dle odvolacího soudu o procesní vadu, když soud rozhodoval o vadné žalobě. Žalovaní poukazují na shora uvedené s ohledem na to, že v tomto řízení budou znovu projednávány otázky, u nichž si již soud učinil úsudek, byť s ohledem na závěr řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 266/2019, kdy byla žaloba žalobců odmítnuta, zde bohužel není překážka věci rozhodnuté. Žalovaní poukázali i na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2019, č. j. 18 Co 293/2019-87, které ve značné míře předznamenává výsledek tohoto sporu, byť šlo o rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření v souvislosti s předchozí žalobou žalobců (viz bod 15 odůvodnění zmíněného usnesení). Žalobci ve své žalobě uvádí, že své pozemky nabyli v rámci restituce na základě dohod o vydání nemovitostí ze dne 10. 12. 1991 a 5. 3. 1993. Z dohody ze dne 5. 3. 1993 o vydání nemovitostí je patrné, pak tato byla uzavírána na základě zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, kdy žalobce a) uzavíral dohodu jako osoba oprávněná ve smyslu § 3 uvedeného zákona, žalobce a) si byl vědom toho, co je mu vydáváno, viz prohlášení v čl. 4 dohody. Součástí dohody pak byl i geometrický plán, který poměry v území znázorňoval. Pokud byl žalobce a) přesvědčen, že hranice jím obdrženého pozemku byla, jak nyní tvrdí, „posunuta v neprospěch žalobců“, pak tím žalobce tvrdí, že v restituci mu nebylo vydáno to, co mu vydáno být mělo. To však měl žalobce řešit již při samotné restituci pozemků a uzavírání jednotlivých dohod. Zákon č. 403/1990 Sb., obsahuje mimo jiné i lhůtu 6 měsíců k uplatnění nároku na vydání věci či kupní ceny (viz § 19 odst. 1 uvedeného zákona) výzvou povinné osobě, jinak nárok oprávněné osoby zaniká. Pokud by povinná osoba nevyhověla, tak jak k tomu byla povinna, pak měla oprávněná osoba dle § 5 odst. 4 téhož zákona právo uplatnit své nároky u soudu. Žalobce a) měl tedy především v době samotného vydání postupovat tak, aby mu bylo vydáno vše, na co měl nárok, a tedy si počínat i s potřebnou opatrností, kterou lze v takovém případě požadovat, a to i co do výměry pozemků, resp. j