7 C 67/2023-176 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou - podanou u zdejšího soudu dne 14.2.2023 - domáhal určení, že je ze závěti ze dne 27.9. 2016 dědicem po zůstaviteli , jméno FO, , r.č. , RČ, . Svůj návrh odůvodnil následujícími tvrzeními: Zůstavitel , Jméno žalované B, , zanechal závěť ze dne 27. 9. 2016 sepsanou vlastní rukou a podepsanou zůstavitelem jeho vlastním podpisem, na jejímž základě zůstavitel povolal jediným dědicem bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, (dále jen „byt“) žalobce. Dále uvedl, že k bytu náleží garáž a že v jeho vlastnictví je rovněž chata v obci , adresa, a osobní automobil Felicia, kdy u těchto věcí však zůstavitel výslovně nepovolal dědice. V závěru závěti zůstavitel uvedl, že jeho přáním je, aby si žalovaná 1) a žalovaný 2) rozumně rozdělili zařízení a vybavenost bytu a garáže. V rámci dědického řízení žalobce, jako pozůstalý vnuk a žalovaná 1), jako pozůstalá dcera, uznali závět zůstavitele za pravou a platnou, naopak žalovaný 2) uvedl, že listinu označenou jako závěť nepovažuje za pravou, a tudíž ani za platnou. Jako důvod svého popření závěti žalovaný 2) uvedl, že listina předložená jako závěť není dle jeho názoru sepsaná zůstavitelem, neboť obsahuje sporné formulace a dále, že má pochybnost, že byla listina sepsána vlastní rukou zůstavitele, resp. nemůže tuto skutečnost potvrdit. Odůvodnění popření závěti žalovaným 2) však žalobce nepovažuje za založené na reálné pochybnosti o pravosti závěti, jako spíše za snahu pozdržet dědické řízení a zatížit žalobce nutností domáhat se svých dědických nároků v soudním řízení. Dle žalobce závěť neobsahuje žádné sporné formulace. Jedinou takovou údajně spornou žalovaný uvedl jako příklad text „k bytu patří garáž“. Tato skutečnost však dle názoru žalobce není žádnou spornou formulací, kdy ačkoliv byt a garáž netvoří jeden celek, byly tyto nemovitosti vždy užívány ve společné souvislosti, tj. obyvatel bytu (zůstavitel) využíval tuto garáž k parkování svého dalšího vozidla, jakož i denně jako dílnu a skladovací prostor pro nářadí a různé vybavení, přičemž z důvodu blízké vzdálenosti byly nemovitosti (byt a garáž) užívány společně a měly společného vlastníka. Tato skutečnost se dá zcela jasně a logicky shrnout výrazem, že garáž patří k bytu, neboť nijak nerozporuje skutečnost, že právně se nejedná o jeden celek (což v závěti není ani naznačeno). Žalobce má za to, že závět byla jednoznačně sepsána vlastní rukou zůstavitele a podpis zůstavitele na předmětné závěti je jeho pravým podpisem. Tento podpis, jakož i samotný text závěti se žádným způsobem nevymyká jiným podpisům a textům psaným vlastní rukou zůstavitele. Žalobce byl usnesení ze dne 19. 12. 2022, č.j. , spisová značka, , vyzván k podání žaloby na určení, že je dědicem zůstavitele , jméno FO, (r.č. , RČ, ) podle závěti ze dne 27. 9. 2016, a to proti žalované 1) jako dceři zůstavitele a žalovanému 2) jako synovi zůstavitele, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci citovaného usnesení.2. Žalovaná 1) navrhla žalobě vyhovět.3. Žalovaný 2) namítal nepravosti závěti v celém jejím rozsahu, neboť žalovaný 2) nepoznává v závěti písmo zůstavitele. Nad to pak první dva odstavce závětního textu jsou psány slovy s nezanedbatelně většími mezerami mezi jednotlivými písmeny než zbytek závětního textu. Zcela jiné písmo, než ostatní části závětního textu pak v očích žalovaného vykazuje text „V , Anonymizováno, dne 27.9.2016“. Výrazný, na první pohled zřejmý rozdíl žalovaný spatřuje také ve stylu písma číslic 0, 2, 6 a 7 v předešle uvedeném datu oproti stejným číslicím použitým ve zbytku závětního textu. Rovněž pak podpis „, Jméno žalované B, “, jež má patřit zůstaviteli, se žalovanému 2) nejeví jako vlastní podpis zůstavitele, jak si ho žalovaný vybavuje. Žalovaný 2) rovněž nepoznává v závěti styl vyjadřování vlastní zůstaviteli a některé obraty použité v závětním textu by dle jeho povědomí zůstavitel takto rozhodně nepoužil. Žalovaný 2) zde poukazuje speciálně na to, že zůstavitel by dle jeho vědomí určitě nepoužil formulaci, že cit. „K bytu též patří garáž v komplexu v , adresa, .“, když zůstavitel dobře věděl, že garáž nemá s bytem nic společného. Žalovaný 2) tak má pochybnosti o tom, zda původcem závěti je zůstavitel, tedy nikoliv snad proto, že by ze závěti měla snad plynout vůle o garáži pro případ smrti pořídit (ostatně po citované větě bezprostředně v textu závěti následuje věta „O tuto garáž nechť se rozhodne o vlastnictví.“). Mimo to na pohřbu zůstavitele, který se konal dne 12.10.2021, žalobce a žalovaná 1) před žalovaným 2) a jeho dcerou , jméno FO, , shodně prohlásili, že žádnou závět zůstavitel nezanechal, dále byl dán rozpor v tvrzeních žalobce o předložení závěti soudními komisaři, ke kterému dle žalobce mělo dojít před Vánoci 2021, avšak fakticky k předložení závěti došlo až v roce 2022.4. Mezi účastníky bylo spornou skutečností, zda listina předložená v pozůstalostním řízení a označená jako závěť ze dne 27. 9. 2016 je vlastnoručně sepsána a podepsána zůstavitelem.5. Z dědického spisu vedeného Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. , spisová značka, měl soud zjištěno z úmrtního listu, že zůstavitel , Jméno žalované B, , r.č. , RČ, , naposledy bytem , adresa, , zemřel dne 6.10.2021. Z Protokolu sepsaného v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře se sídlem v , adresa, , dne 26.1.2022, že žalobcem byla v pozůstalostním řízení předložena listina – závěť zůstavitele, která byla uložena v zůstavitelově bytě. Závěť, datovaná dnem 27.9. 2016, byla pořízena na dvou nelinkovaných listech A4, nebyla poškozená ani opravovaná, neobsahovala skutečnosti zeslabující její věrohodnost, jako závětní dědicové byly zjištěni vnuk zůstavitele (žalobce), dcera a syn zůstavitele /žalovaná 1) a žalovaný 2) /. Usnesením ze dne 19.12.2022, č.j. , spisová značka, , byl ve věci pozůstalosti po zůstaviteli odkázán pozůstalý vnuk , Jméno žalobce, , aby do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto usnesení podal proti zákonným dědicům – pozůstalému synovi a pozůstalé dceři - žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele podle závěti ze dne 27.9.2016, a aby současně o podání žaloby vyrozuměl soudního komisaře. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že pozůstalý vnuk a pozůstalá dcera uznali závěť zůstavitele za pravou a platnou, pozůstalý syn uvedl, že závěť za pravou, tudíž ani platnou nepovažuje z toho důvodu, že dle jeho názoru nebyla sepsána zůstavitelem, neboť obsahuje sporné formulace. Usnesení nabylo právní moci dne 13.1.2023. Usnesením ze dne 28.3.2023, č.j. , spisová značka, , bylo řízení o pozůstalosti přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. 7 C 67/2023.6. Z účastnického výslechu žalobce měl soud zjištěno, že je vnukem zůstavitele, jejich vztahy se zůstavitelem byly vřelé, měli každodenní kontakt, ať již osobní nebo komunikační, kdy si telefonovali, žalobce zůstaviteli posílal krátké sms. S ohledem na věk zůstavitele měli mezi sebou dohodu, že se zůstavitel každý večer žalobci ohlásí prozvoněním, věděli tak, že už žalobce nepůjde ven ani venčit psa. Žalobce vyhledával společnost zůstavitele, když přijel ze školy do , adresa, , zašli třeba společně na večeři, trávili společný čas na chatě. Vysokoškolského studia žalobce trvala v letech 2013-2018. I v době základní školní docházky a docházky na střední školu byli mezi žalobcem a zůstavitelem časté kontakty, hlavně osobní, zhruba do věku 12 let žalobce se zůstavitelem, babičkou a matkou žalobce sdíleli jednu domácnost. O tom, že byla pořízena závěť žalobci řekl sám zůstavitel, řekl mu i kde závěť je (v pokoji v sekretáři v porcelánové nádobě). Žalobce však obsah závěti neznal, bral to jako projev důvěry ze strany zůstavitele. Zůstavitel nedal žádné pokyny k tomu, zda má být zpopelněn či pohřben do země, neměl ani žádný výběr hudby, o tom žalobce protistranu informoval. Závěť z uloženého místa vyzvedával sám žalobce, a to buď v den úmrtí zůstavitele nebo den následující z toho důvodu, že zůstavitel byl biřmovaný a žalobce tak chtěl vědět, zda v závěti nejsou nějaké pokyny zůstaviteli k pohřbu. Vztahy mezi zůstavitelem a žalovanou 1) byly vřelé, zůstavitel k ní chodil na návštěvy, pomáhal jí v domácnosti, byl domácí kutil. Vztahy mezi zůstavitelem a žalovaným 2) byly takové že zůstavitel na žalovaného 2) bral ohled, měl jej rád, ale byl dotčen tím, že se mu žalovaný 2) tolik nevěnuje. Žalovaný 2) se na něj obracel zejména, když potřeboval zapůjčit nějaké nářadí, zůstavitele nenavštívil, i když měl cestu do , adresa, . Žalobce nedával protistraně informaci, že zůstavitel nezanechal žádnou závěť. Žalobci se dne 21.9. narodil syn, zůstavitel zemřel dne 6.10., žalobce se stěhoval do , adresa, , zajišťoval termín obřadu, podobu obřadu, protistraně nabízel konzultace o průběhu obřadu, situace byla taková, že fotografie na promítání vybíral žalobce, stejně tak i přednášel smuteční řeč, byl v takovém stavu, že se po nervové stránce dostal na určitou hranici. Žalobce závěť nejprve předkládal notáři, a to na základě poučení v předvolání. Jes