8 C 42/2025-29 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2025 zaplacení částky 23 046 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, přičemž pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení dluhu podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádala, aby jej v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 26. 4. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, smlouvu o úvěru (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, které byly žalovanému poukázány na jím označený účet. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a dále smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 11 046 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 7. 12. 2024. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. K posouzení úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích SOLUS, z.s.p.o., CNCB-Czech Non-Banking , právnická osoba, , z.s.p.o. a , právnická osoba, . a dále lustracích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, EUCB, NRKI, žalobkyně však nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Po prověření schopnosti splácet byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem. Vzhledem k tomu, že žalovaný návrh smlouvy akceptoval, vyplatil věřitel žalovanému úvěr dne 26. 4. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Platba úvěru byla identifikována variabilním symbolem ve smlouvě sjednaným. Přes výzvy k úhradě žalovaný neplnil na vzniklý dluh žádnou částku. Žalobkyně pak nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 12. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní, souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány do jeho datové schránky a doručeny byly dnem 19. 8. 2025).3. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.4. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl co do částky 12 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl na základě následujících skutkových zjištění:5. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2024 bylo prokázáno, že , právnická osoba, sjednala s žalovaným smlouvu o úvěru na částku 12 000 Kč s úrokem 150 % ročně. Zprávou , právnická osoba, . ze dne 16. 9. 2025 bylo prokázáno, že na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného právní předchůdce žalobkyně poukázal dne 26. 4. 2024 částku 12 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , který odpovídá číslu úvěrové smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 spolu se seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Postoupení pohledávky úvěrující společnost oznámila žalovanému dopisem ze dne 15. 1. 2025.6. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný co do jistiny žalované částky. V dané věci žalobkyně tvrdí, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, která je svojí povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, avšak neprokazuje ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalovaného tento úvěr splácet v rozsahu vyžadovaném stávající právní úpravou, neboť netvrdí ani neprokazuje, že by úvěrující společnost zkoumala reálné příjmy a výdaje žalovaného, pouze nahlédla do databází dlužníků. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni vzniku smlouvy, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru absolutně neplatná, a žalobkyni proto vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení, které je představováno jistinou vyplaceného úvěru. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, přes výzvu soudu netvrdil ani neprokazoval, že by na vzniklý dluh, kdy plnil jakoukoliv částku.7. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu vydaným pod sp. zn. , spisová značka, dne 20. dubna 2022) soud vychází z právního názoru, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tak žalovaný zatím v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně jeho absolutní pasivita, pro níž není objektivně možné posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedených skutečností bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalovaného tím nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť v řízení měly sporné strany prakticky stejný úspěch i neúspěch (Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení.).9. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena jako zákonná třídenní postupem dle § 160 odstavec 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky, jíž je povinen plnit, a době prodlení s její úhradou.