18 C 224/2025-76 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 zaplacení celkem částky 37 519,87 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 4. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) prostřednictvím komunikace na dálku. Podle ní poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky v celkové výši 58 910 Kč vrátit, když částka 12 134 Kč představuje obchodní úrok, částka 16 776 Kč administrativní poplatek. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku po 23měsíčních splátkách po 2 455 Kč, splatnost první splátky byla stanovena na 16. 4. 2024. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Dne 10. 8. 2025 došlo tak k zesplatnění. Do této doby uhradil žalovaný 10 060 Kč na jistině, 7 500 Kč na obchodních úrocích, 6 990 Kč na poplatcích za správu zápůjčky. Vzhledem k tomu, že do zesplatnění zápůjčky žalovaný nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč, přičemž na tuto nehradil ničeho a dále vznikl nárok na zaplacení smluvní pokutu za dobu od zesplatnění smlouvy do dne, ke kterému žalobkyni vyčíslila smluvní pokutu, t. do 24. 9. 2025 a to ve výši 1 206,74 Kč. Ani tuto částku žalovaný neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.4. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.6. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Smlouvu č. , hodnota, ze dne 4. 3. 2024, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, výpisem z běžného účtu žalobkyně, elektronickým výpisem informací ze systému zavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra, obchodními podmínkami, sazebníkem úroků, poplatků a smluvních pokut, kopií občanského průkazu žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 3. 2024 smlouvu zápůjčce, na jejímž základě poskytla dne 4. 3. 2024 žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr ve 24 měsíčnících splátkách po 2 455 Kč, úrok byl sjednán jako pevný ve výši 35 %, administrativní poplatek byl sjednán ve výši 699 Kč x 24, RPSN byla ve výši 107,9 %, celkové náklady úvěru činily 28 910 Kč, celkový dluh ke splacení tak činil 58 910 Kč. Součástí smlouvy o zápůjčce byl splátkový kalendář. Na pohledávku uhradil částku 25 275 Kč.13. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 11. 8. 2025 bylo zjištěno, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou pohledávek prohlásila žalobkyně celou zbývající částku za splatnou ke dni 10. 8. 2025.14. Z běžného účtu žalovaného za říjen až listopad 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl 10 792,12 Kč a konečný byl v mínusu 9 730,19 Kč, byla provedena úhrada exekuce v říjnu 2023 ve výši 7 408 Kč, příjem od zaměstnavatele byl v listopadu 2023 ve výši 44 123 Kč a 7 544 Kč, za listopad až prosinec 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl v mínusu 9 730,19 Kč a konečný 8 839,16 Kč, příjem od zaměstnavatele byl v prosinci 2023 ve výši 60 726 Kč, za prosinec 2023 -leden 2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl v mínusu 15 279,42 Kč a konečný v mínusu 10 451,13 Kč, příjem od zaměstnavatele byl v lednu 2024 ve výši 45 189 Kč. V listopadu a v prosinci 2023 byla evidována okamžitá úhrada ve výši 22 000 Kč. Předloženými výplatními páskami žalovaného bylo zjištěno, že v době od listopadu 2023 do ledna 2024 nemá evidované žádné srážky, výše mzdy odpovídá výpisu z běžného účtu.15. Čestného prohlášení o příjmech a výdajích bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je v pracovním poměru od srpna 2001, měsíční výdaje na pravidelné splátky půjček uvedl 10 000 Kč, na průměrné měsíční výdaje 8 000 Kč, bydlí v nájmu a náklady činí 15 000 Kč, je ženatý, v domácnosti žijí 3 osoby, z toho 2 děti do 26 let bez vlastního příjmu.16. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:17. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud zato, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.18. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nutno aplikovat vedle občanského zákoníku i zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru byl povinen jednat s odbornou péčí, čestně a transparentně, nezneužít své odborné ani hospodářské postavení (§ 433 o. z.; § 75 a 76 zákona o spotřebitelském úvěru) a před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací (§ 86 a 87 cit. zákona). Spotřebitelský úvěr lze poskytnout pouze tehdy, nevyplývajíli z posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet; porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlou