9 C 315/2025-35 – Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr do výše , částka, s možností postupného čerpání, který měl být splacen do , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Ačkoli byl úvěr žalované poskytnut dne , datum, v částce , částka, , tento nebyl žalovanou do dne podání žaloby uhrazen. Dlužná částka ve výši , částka, sestává z:- dlužné jistiny ve výši , částka, ,- poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka- smluvního úroku ve výši , částka, .Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaná v prodlení, kterou uplatnila za 90 dní, tedy ve výši , částka, (prodlení od , datum, do , datum, )., právnická osoba, případ, že by soud nepovažoval uplatněný nárok za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně, aby v části požadované jistiny byl tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o.s.ř.4. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky dne , datum, vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním do výše , částka, , který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem ve výši 0,983 % denně do , datum, .5. Dle čl. VIII Smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.6. Dle přehledu bankovních transakcí byla částka , částka, převedena na účet žalované specifikovaný ve smlouvě platbou ze dne , datum, .7. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalované s hrazením závazků ze smlouvy vypověděla a celý dluh se stal splatným.8. Dle listiny nazvané ,,Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ dosahovala žalovaná čistého měsíčního příjmu , částka, , její pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily , částka, , výdaje na půjčky , částka, měsíčně a ostatní zbytné a nezbytné výdaje , částka, . Celkový počet členů hospodařejících ve společné domácnosti žalované čítal 4 osoby, z toho 3 společně hospodařící s příjmem. Dále žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalované za období , datum, - , datum, , na němž byl počáteční zůstatek – , částka, a konečný zůstatek , částka, .9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, byla na běžný účet žalované připsána platba ve výši , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, , který odpovídá číslu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru.10. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výši smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.17. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze formulář s údaji zjištěnými od žalované, na výzvu soudu doplnila výpis z účtu žalované za období 1. – , datum, . Nepředložila však žádné další důkazy ohledně konkrétních měsíčních příjmů a výdajů žalované (např. pracovní smlouvu, výplatní lístky, nájemní smlouvu, SIPO apod.). Z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že počáteční zůstatek na účtu žalované činil – , částka, a konečný , částka, . Z tohoto je zřejmé, že žalovaná měla problémy vyjít s financemi a neměla žádnou finanční rezervu. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne , datum, , sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne , datum, , sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne , datum, , č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že příjmy a výdaje žalované nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, výplatní lístky, nájemní smlouva, SIPO apod. a žalobkyně se spolehla na údaje uvedené žalovanou, aniž se blíže zabývala reálnou schopností žalované úvěr splatit. Navíc z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že zůstatek na jejím účtu ke dni , datum, , tedy v době, kdy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované pouze , částka, , přičemž ke dni , datum, byl stav účtu dokonce v mínusu, že tedy neměla vytvořenou žádnou finanční rezervu. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka , částka, . Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a