15 C 151/2020-53 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši [částka]. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se jako poplatník do příslušné evidence, nesplnila však svou zákonnou povinnost a i přes výzvu žalobkyně nezaplatila žalobkyni částku odpovídající součtu televizních poplatků za období od května roku 2019 do září roku 2019 ve výši rovnající se žalované jistině. Dále žalobkyně tvrdila, že před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu zcela nečinná. 3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaná žádné listiny soudu nepředložila. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Soud usnesením ze dne 1. 10. 2020, č.j. 15 C 151/2020 - 27 vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalované se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalované, nijak nevyjádřila, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalované s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalovaná je podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpis z evidence České pošty (č. l. 11) poplatníkem televizního poplatku od května roku 2015. Ke dni [datum] žalobkyně evidovala nedoplatek žalované na televizních poplatcích splatných měsíčně za období od května roku 2019 do září roku 2019 (jak vyplývá z výzvy k zaplacení dluhu adresované a dle žalobkyní doložené dodejky zaslané žalované, č.l. 8 až 10). V řízení nebylo zjištěno (žalovaná netvrdila ani neprokázala), že by žalovaná za období od května roku 2019 do září roku 2019 zaplatila jednotlivé televizní poplatky. 5. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Podle ust. § 1968 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanou coby přihlášeného poplatníka televizních poplatků stíhala zákonná povinnost platit žalobkyni televizní poplatky, nicméně žalovaná tuto svoji povinnost v rozhodné době nesplnila. Žalobě bylo proto vyhověno, a to včetně důvodně požadovaného úroku z prodlení (jehož se žalobkyně domáhala ve výši kapitalizované toliko ke dni [datum]), když žalovaná se v jednotlivých měsících, v nichž nastala splatnost jednotlivých televizních poplatků, ocitla v prodlení se splněním svých dílčích peněžitých dluhů (ust. § 1968, 1970 o.z., přičemž výše úroku z prodlení byla odvozena ze shora citovaných předpisů a z dat o výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, čerpaných z www.cnb.cz – č. l. 45 až 47). 8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci, kdy předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, byl soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vázán nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, ve kterém je mimo jiné vyloženo, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků (Česká televize) sama spravuje, pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize, nadto lze – podle Ústavního soudu – vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 poskytovat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama.“. Proto byla-li i v této věci Česká televize coby procesně úspěšná žalující strana zastoupena advokátem, je povinností soudu v této skutkově obdobné věci respektovat zmíněný právní názor Ústavního soudu, a přijmout závěr, že náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj. Soud však současně aplikoval ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť má za to, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení alespoň v tom rozsahu, jako má účastník řízení nezastoupený advokátem. Dle názoru soudu by totiž bylo vůči žalobkyni zjevně nespravedlivé držet se v situaci, kdy soud neshledal zastoupení advokátem jako účelně vynaložený výdaj, striktně výkladu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. tak, že se vztahuje pouze na účastníka řízení advokátem nezastoupeného, když žalobkyni výdaje v souvislosti s tímto řízením nepochybně objektivně vznikly. Jelikož strana žalující učinila v řízení a v přímé souvislosti s řízením úkony spočívající ve výzvě k plnění a podání žaloby, postupoval soud analogicky podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení vedle náhrady za zaplacený soudní poplatek ([částka]) rovněž náhradu hotových výdajů v paušální výši po [částka] za každý úkon, tj. za výzvu k plnění a za podání žaloby (dle ust. § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.), celkem tedy náhradu hotových výdajů ve výši [částka], a daň z přidané hodnoty z uvedené částky, která činí [částka] (tj. DPH v sazbě 21 % z částky [částka]). Součtem náhrady za zaplacený soudní poplatek, náhrady hotových výdajů a daně z přidané hodnoty soud dospěl k výši náhrady nákladů řízení, k jejichž zaplacení ve prospěch žalobkyně žalovanou zavázal, ve výši [částka]. 9. Uložené povinnosti je žalovaná povinna plnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.