14 C 108/2021-60 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenému Okresnímu soudu v Prostějově dne 4. 1. 2021 a doplněný podáním doručeným témuž soudu dne 21. 9. 2021 domáhal proti žalovanému uhrazení shora uvedené peněžní částky a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným od původního věřitele společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobce), na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému také oznámeno. Se žalovaným, jako osobou nepodnikající, uzavřel právní předchůdce žalobce Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též Smlouva), na základě níž poskytl žalovanému dne [datum] bezúročnou zápůjčku ve výši 8.000 Kč, jejíž splatnost byla stanovena jednorázově dle čl. 1 Smlouvy včetně poplatku za zpracování na 1. 12. 2019. Právní předchůdce žalobce poskytuje zápůjčky prostřednictvím elektronické komunikace na dálku a to z webové stránky [webová adresa]. Součástí žalobních tvrzení byl též popis způsob uzavření Smlouvy, která byla završena převodem částky 8.000 Kč z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovanému tímto vznikla povinnost uhradit žalobci částku celkem 10.624 Kč (zápůjčka 8.000 Kč a poplatek 2.624 Kč). Žalovaný neuhradil ke dni sepisu návrhu ničeho, ani poté, co byl upomínán předžalobní výzvou, která byla předána žalobcem k přepravě dne 23. 9. 2020. 2. Na výzvu soudu ohledně ověřování schopnosti žalovaného dluh zaplatit tvrdil, že právní předchůdce žalobce, jako úvěrující, si ověřil, že se žalovaný nenachází v insolvenčním rejstříku, ani v centrální evidenci exekucí a vzhledem k výši poskytnuté zápůjčky, která je nižší, než minimální měsíční mzda, mohl dle právního předchůdce žalobce poskytnutou zápůjčku uhradit. 3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle § 49 o.s.ř. nevyjádřil (zásilka včetně návrhu mu byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 7. 7. 2021). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. považuje za doručené dne 23. 8. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobce a jeho zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, z jednání se omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno bez jejich přítomnosti. 4. Soud z těchto důvodů rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků a jejich zástupců a na základě dokazování provedenými listinami předloženými žalobcem, když žalovaný žádné důkazy neoznačil ani nedoložil, a to konkrétně smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, jako přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, standardními informacemi o zápůjčce z 10. 7. 2020, rámcovou smlouvou o úplatném postoupení pohledávek z [datum], smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], zprávou [příjmení] [příjmení] z [datum], z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci. 5. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena, a to prostřednictvím webové stránky [webová adresa], Smlouva, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému převodem na jím označený bankovní účet č. [bankovní účet], částku 8.000 Kč. Tato skutečnost byla prokázána zprávou [příjmení] [příjmení], člena skupiny PPF z 22. 6. 2021. Žalovaný se dle Smlouvy zavázal zaplatit žalobci 1. 12. 2019 celkem částku 10.624 Kč. Žalovaný svůj dluh ani zčásti neuhradil (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal nic jiného). Mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byla uzavřena dne [datum] rámcová smlouva o úplatném postoupení pohledávek, na základě níž následně byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek [číslo] na základě nichž byla mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovaným (zjištěno z uvedených smluv o postoupení pohledávek, včetně [anonymizováno] postoupených pohledávek). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena a žalovaný ani na předžalobní výzvu, která byla doručována na adresu uvedenou ve Smlouvě a předána k poštovní přepravě dne 23. 9. 2020, ničeho neuhradil. 6. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru. 13. V předmětné věci právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o zápůjčce a na základě níž poskytl žalovanému bezhotovostně na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě částku 8.000 Kč. Bylo prokázáno, že účet uvedený žalovaným ve Smlouvě je účtem, k němuž má dispoziční práva toliko žalovaný, tedy žalovanému se do jeho dispozice tato peněžní částka najisto dostala. Soud konstatuje, že Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným obsahuje všechny podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel Smlouvu jako nepodnikající fyzická osoba, soud též se zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce postupoval kromě platné právní úpravy občanského zákoníku též podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a v souladu s ust. § 86 odst. 1,2 tohoto zákona zkoumal, zda žalovaný ke dni uzavření Smlouvy byl schopen poskytnutou zápůjčku (úvěr) právnímu předchůdci žalobce vrátit, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného (spotřebitele) poskytnutý spotřebitelský úvěr (zápůjčku) splatit. V tomto konkrétním případě na výzvu soudu žalobce sice tvrdil, že právní předchůdce splnil svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splatit spotřebitelský úvěr – zápůjčku, ale nepředložil k těmto tvrzením žádné listiny a svoji neúčastí u ústního jednání se připravil o možnost být poučen podle ust. § 118a o.s.ř. o prokázání těchto skutečností. Z těchto důvodů je Smlouva absolutně neplatná. Soud s ohledem na důvody, které vedly zákonodárce ke speciální právní regulaci spotřebitelského úvěru, soud považuje tuto neplatnost za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na