14 C 117/2021-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli peněžní prostředky včetně úroku a poplatků. [příjmení] měla být splacena do 2. 7. 2016. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 4 180 Kč. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o. s. ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti: 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované vyplněním formuláře věřitele („ karta zákazníka“), v níž žalovaná uvedla základní údaje o svých majetkových a finančních poměrech. Úvěr měl být žalovanou uhrazen nejpozději dne 2. 7. 2016. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, celkem uhradila částku 4 180 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ze dne 3. 9. 2021 dluh neuhradila. 5. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. 10. Závazek žalobkyně a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 8 000 Kč. 11. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalované prokázala. Žalobkyně i přes výzvu k doplnění soudu předložila pouze kartu zákazníka, v níž žalovaná uvedla údaje o svých majetkových a finančních poměrech. Věřitel před poskytnutím úvěru tyto údaje uvedené žalovanou nijak neověřoval, nekriticky je převzal v rozsahu, jak vyplývaly z karty zákazníka a nezabýval se ani dalšími skutečnostmi, na základě nichž by mohl řádným způsobem posoudit úvěruschopnost žalované. 12. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 8 000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 8 000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaná zaplatila žalobkyni na požadované částce 8 000 Kč celkem 4 180 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 3 820 Kč, coby plnění, které žalovaná od předchůdce žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní (tj. v nižší než zákonné výši) ode dne prodlení, kterým je, s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, 18. 5. 2021, tedy den následující po doručení žaloby žalované (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) odst. I. výroku. Soud s ohledem na právní názor zastávaný soudem v projednávané věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. I. výroku). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce by totiž s ohledem na skutečnost, že byl ve věci převážně neúspěšný, měl nahradit žalované poměrnou část nákladů řízení. Vhledem k tomu, že však žalované řádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 15. Uloženou platební povinnost je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).