14 C 280/2020-71 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky 6 650 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 6 650 Kč od [datum] do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], sídlem [adresa], Německo, [registrační značka] B (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou prostřednictvím elektronické komunikace na dálku uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla částku 5 000 Kč na její bankovní účet a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru do [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Od postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani v reakci na předžalobní upomínku odeslanou dne [datum]. 2. Soud žalobkyni zaslal dvě výzvy k doplnění tvrzení a důkazů za účelem ověření, že skutečně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, zjištění, na jaký účet byl žalované poskytnut úvěr, a přezkoumání, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr v souladu se stávající judikaturou. Žalobkyně reagovala pouze na první výzvu, a to podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum], v němž uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji tak, aby žalované byla mimo splátku ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, která není nižší než životní minimum. Kromě toho byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. Ke svému tvrzení žalobkyně nepředložila žádné dokumenty, ani neuvedla, jakým způsobem byly zjištěny„ doložitelné“ příjmy a výdaje žalované, natož v jaké měly být výši. Žalobkyně rovněž netvrdila, že by si od žalované vyžádala jakékoli dokumenty k ověření jejích příjmů a výdajů. V rámci svého podání ze dne [datum] žalobkyně rovněž předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh, uzavřenou mezi žalobkyní jako postupníkem a [právnická osoba], jako postupitelem, kdy z předložených příloh bylo zjištěno, že touto smlouvou byla mimo jiné postoupena pohledávka [právnická osoba] vůči žalované, která je uplatňována v tomto řízení. Soud zde podotýká, že žalobkyně tuto smlouvu předložila bez jakéhokoli vysvětlení, přestože v žalobě označovala za svou právní předchůdkyni úplně jinou společnost. Předložením této smlouvy byl objasněn rozpor mezi označením právní předchůdkyni žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (včetně obsahu předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a touto společností) a tím, která společnost je uvedena ve smlouvě o úvěru jako věřitel. Žalobkyní předložená smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovanou a [právnická osoba], smlouva byla podepsána žalovanou osobně a podle jejího textu byly žalované poskytnuty finanční prostředky v hotovosti. Tímto je postaven na jisto způsob poskytnutí finančních prostředků žalované, i když v žalobě byly tvrzení, které tomuto zjištění odporovalo. 3. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni [datum]). Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované částku 5 000 Kč v hotovosti a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit do [datum], a to společně s poplatkem ve výši 1 650 Kč. Žalovaná dluh ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala nic jiného). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne [datum]. Současně s tímto oznámením byla žalované zaslána též předžalobní výzva, žalovaná ani poté svůj dluh ani zčásti neuhradila. <i>5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> 7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením Smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové Smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. <i>8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce (dále též Smlouva) v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit včetně poplatku do [datum]. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené Smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením Smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované (spotřebitele) vycházela jednak z různých soukromých a veřejných registrů a jednak z výpočtu, podle kterého žalované měla z jejího příjmu po zaplacení splátky a všech jejích ostatních výdajů zůstat určitá minimální rezerva. [příjmení] důkazy k tomuto tvrzení neoznačila ani nepředložila. Konkrétní výši příjmů a výdajů žalované žalobkyně netvrdila, ani ničím nedoložila. Za těchto okolností má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně jako odborník – podnikatel svým povinnostem nedostála a úvěruschopnost žalované řádně neposoudila, Smlouvu je tudíž třeba považovat za neplatnou. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou žalovaná ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Od následujícího dne, kdy byl žalované doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaná s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalované (odst. I. výroku). Lhůta ke splnění platební povinnosti žalované byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozho