15 C 189/2021-72 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 19. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.125,80 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 2.000 Kč. Úvěr měl být splacen do 14. 6. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.125,80 Kč. Žalobkyně, pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala, aby soud její nárok posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení, a to co do části týkající se jistiny. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný svůj dluh neuhradil, ačkoli byl k jeho úhradě vyzván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. 3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o.s.ř.“) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Soud usnesením ze dne 5. 10. 2021, č.j. 15 C 189/2021-50, vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a to aniž by byl jako účastník řízení o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměn. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila již v žalobě. 4. Na základě tvrzení žalobkyně a listinných důkazů žalobkyní předložených soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta peněžitá částka ve výši 2.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 14. 6. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.125,80 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 občanského zákoníku, a to tak, že žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] a při registraci uvedl požadované osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a v rámci webového rozhraní byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu: Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 2.000 Kč a splatností dne 14. 6. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány žalovanému peněžní prostředky, a to dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí:„ Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“ Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2.:„ …podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód 7n7u), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr, když takovéto jednání má platnost písemného právního jednání, neboť tato forma podpisu této smlouvy a souvisejících dokumentů je dostatečně určitá a srozumitelná a tudíž tato forma je shodně považována za písemnou formu uzavření smlouvy a souvisejících dokumentů. Tato smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího.“ Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba], a společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni. V řízení nebylo zjištěno (žalovaný netvrdil a z provedeného dokazování jiný závěr nevyplývá), že by žalovaný žalobkyni (či její právní předchůdkyni) byť i jen zčásti na pohledávku ze smlouvy o úvěru plnil. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně byl žalobkyní výzvou ze dne [datum], předanou poštovnímu doručovateli téhož dne, upomenut o zaplacení dlužné částky. 5. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila a ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak přes výzvu soudu nedoložila žádné listiny týkající se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, které měla její právní předchůdkyně (úvěrový věřitel) k dispozici ke dni uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum]. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posuzovala, zda je žalovaný schopen poptávaný úvěr splácet. 6. Soud dotazem na [právnická osoba], ověřil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], který má jako jediná osoba k účtu dispoziční oprávnění. Dne [datum] je na účtu evidována příchozí platba ve výši 2.000 Kč z účtu [bankovní účet] od [právnická osoba], [variabilní symbol]. Bylo tudíž prokázáno, že částka úvěru ve výši 2.000 Kč byla žalobkyní žalovanému poukázána a připrána na účet žalovaného. 7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního d