15 C 76/2020-102 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 7. 5. 2020, ve znění opravy žaloby ze dne 17. 7. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 2.600 Kč spolu s úroky a s úroky z prodlení (vždy částečně kapitalizovanými) a částku 1.300 Kč coby smluvní pokutu vážící se na prodlení žalované se zaplacením dluhu. Oba nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovanou, a to dne [datum]. Úvěr ve výši 2.600 Kč byl poskytnut žalované tím způsobem, že finanční prostředky v uvedené výši byly žalované vyplaceny v hotovosti na [anonymizována čtyři slova], provozované [právnická osoba], a.s., [IČO]. Celý proces poskytnutí finančních prostředků byl podle článku 4 odst. 4.2. smlouvy o úvěru nastaven tak, že při hotovostní formě poskytnutí Úvěru s výběrem u [anonymizována tři slova], obdržela žalovaná po uzavření smlouvy na zadaný e-mail i číslo poukázky a na zadané číslo mobilního telefonu SMS s [příjmení] kódem, nezbytným pro převzetí Úvěru hotovostní formou. Následně, a to nejpozději do 48 hodin, následujících od okamžiku schválení Úvěru ze strany Úvěrujícího, byla žalovaná oprávněna navštívit jakoukoliv čerpací stanici sítě EuroOil a po sdělení čísla poukázky, zaslaného PIN kódu a přeložení občanského průkazu obdržela finanční hotovost ve schválené výši. Výše takto poskytnutých finančních prostředků byla omezena na 2.600 Kč. Podle potvrzení vystaveného příslušnou [anonymizována dvě slova] sítě [anonymizováno] v systému spol. [anonymizováno], byla žalované vyplacena jistina úvěru ve výši 2.600 Kč dne 17. 10. 2017 ve 14:03 hodin. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplatila ani zčásti. Žalobkyně pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 26. 7. 2019. Žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované poptávaný úvěr splácet a k výzvě soudu sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované bohužel nedisponuje. V návaznosti na to žalobkyně revidovala původní žalobní žádání a podáním ze dne 11. 10. 2021 vzala žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 1.300 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4.470,34 Kč. Ve zbytku, tj. co do jistiny ve výši 2.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 12. 6. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 306,21 Kč, jakož i ohledně náhrady nákladů řízení žalobkyně na žalobě setrvala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu zcela nečinná. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 29. 10. 2021 a žalovaná byla k jednání řádně předvolána, avšak předvolání k jednání nepřevzala, přestože jí bylo doručováno prostřednictvím doručujícího orgánu (České pošty) v souladu s ust. § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jejího trvalého pobytu, tj. na adresu [ulice a číslo], [PSČ] [obec], neboť jinou adresu pro doručování úředních písemností žalovaná v informačním systému evidence obyvatel evidovánu nemá. Jelikož zásilku s doručovanou písemností (s předvolání k jednání) nebylo možno vložit do domovní nebo jiné žalovanou užívané schránky, když žalovaná dle prohlášení doručujícího orgánu na uvedené adrese takovou schránku nemá, soud podle § 50 odst. 2 o.s.ř. považoval zásilku s doručovanou písemností za doručenou desátým dnem po jejím vyvěšení na úřední desce soudu (tj. dnem 22. 10. 2021). Protože se žalovaná bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavila, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Jelikož podáním doručeným soudu dne 11. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 1.300 Kč, představující smluvní pokutu, a dále též ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4.470,34 Kč, soud postupoval podle § 96 o.s.ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil (viz. výrok I. tohoto rozsudku). Předmětem řízení tedy zůstala dlužná jistina úvěru 2.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 12. 6. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 306,21 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], a žalovanou dne [datum] pod č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2.600 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu úvěru s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.750,18 Kč ve lhůtě do 14. 11. 2017 v jediné splátce. Podle dokladu předloženého žalobkyní a založeného na č.l. 58 spisu, tj. podle potvrzení vystaveného příslušnou [anonymizována čtyři slova] v systému [právnická osoba] a.s., byl žalované úvěr poskytnut na základě elektronické poukázky hotovostní výplatou na [anonymizována čtyři slova] v systému spol. [právnická osoba], a to dne 17. 10. 2017 ve 14:03 hodin. 6. Svoji aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], a žalobkyní dne [datum], a také oznámením původního věřitele (právní předchůdkyně žalobkyně) o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 adresovaným žalované. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná je povinna plnit žalobkyni. 7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Právní předchůdkyni žalobkyně tedy stíhala zákonná povinnost zkoumat před poskytnutím úvěru schopnost žalované poptávaný úvěr splatit. Žalobkyně, která byla soudem vyzvána, aby žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně zmíněnou zákonnou povinnost splnila, a aby v tomto směru soudu též předložila veškeré listiny a doklady, které měla její právní předchůdkyně ke dni uzavření úvěrové smlouvy k dispozici, však soudu sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované bohužel nedisponuje. V průběhu řízení tedy nebyly tvrzeny, ani doloženy, žádné skutečnosti k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyni žalobkyně. 11. Na tomto základě proto soudu nezbylo než přijmout závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a úvěr posk