9 C 134/2021-148 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 22. 12. 2020 se domáhal žalobce zaplacení 10.000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.199,80 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 5. 4. 2018 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], a žalovaný dne 4. 1. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu. Žalovaný poskytl žalobci veškeré potřebné údaje a poté došlo k uzavření smlouvy, kterou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35.000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroků z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatků za čerpání ve výši 12,5 % z každé čerpané částky splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatků z úvěrového rámce. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem 10.000 Kč, z celkové vyčerpané výše úvěru neuhradil jistinu ve výši 10.000 Kč a neplatil ani dlužné poplatky. V souvislosti s prodlením mu pak vyúčtoval právní předchůdce žalobce dohodnutý úrok a dohodnuté poplatky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalobcem došlo k postoupení pohledávky z revolvingového úvěru, což bylo žalovanému řádně oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě. Nezaplatil ničeho. 2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil a uvedl, že souhlasí s tím, aby jednání proběhlo bez jeho osobní přítomnosti, žalovaný se k jednání přes poučení soudu nedostavil. Soud postupoval podle 101 o.s.ř. a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků a provedl důkazy založené žalobcem ve spise. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2019 společností [právnická osoba], zahraniční obchodní společností a žalobcem, byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Žalobce žalovanému postoupení pohledávky oznámil, což bylo prokázáno přípisem ze 7. 11. 2020. Z předžalobní výzvy a upomínky k úhradě dlužné částky bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky představující nesplacený revolvingový úvěr spolu s dalšími platbami a poplatky. Z platební informace k účtu [variabilní symbol] bylo prokázáno, že žalovaný čerpal 10.000 Kč na výše uvedený účet, nezaplatil ničeho. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřenou právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným bylo prokázáno, že účastníci této smlouvy si sjednali možnost čerpání finančních prostředků až do výše 35.000 Kč úvěrového rámce. Smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací dne 4. 1. 2018. Žalobcem nebyly předloženy žádné doklady, které by prokazovaly, že právní předchůdce žalobce sám aktivně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 3. Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. (§ 559 o.z.) 4. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu i určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. (§ 562 o.z.) 5. Smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. (§ 1841 o.z.) 6. Ustanovení tohoto pododdílu se použije na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud k uzavření smlouvy byl použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odst. 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použije se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odst. 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně. (§ 1842 o.z.) 7. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 10.000 Kč a neuhradil ničeho. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 10.000 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou zaslanou dne 7. 11. 2021, se splatností do tří dnů bylo rozhodnuto i o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od data následujícího po dni zaslání výzvy k plnění do zaplacení. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky do 10. 11. 2020 nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce se přitom svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. 14. O nákladech řízení soud rozhod