14 C 243/2021-55 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 3. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu dluhu z neuhrazené půjčky ve výši 17.700 Kč (10.000 Kč jistiny, a 7.700 Kč na souhrnném poplatku). Žalovaná uhradila pouze 10.600 Kč, dluží proto žalobkyni dále částku ve výši 7.100 Kč. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dne 12. 11. 2021 (pátek - pracovní den), nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání, které jí bylo doručováno obdobným způsobem, ji bylo doručeno dne 24. 1. 2022 (pondělí - pracovní den, § 49 odst. 4 o.s.ř. za použití § 57 odst. 2 o.s.ř.). Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč s úhradou poplatku ve výši 7. 700 Kč. Žalobkyně před poskytnutím půjčky nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 10.600 Kč. Závazek žalobkyně a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 10.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o zápůjčce vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele, postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Žalobkyni v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně netvrdila, že by splnila tuto svou zákonnou povinnost, a ani na výzvu soudu k doplnění rozhodných skutečností nereagovala. Žalobkyně ani v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalované prokázala. Lze tedy shrnout, že žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudila zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná již žalobkyni uhradila částku 10.600 Kč, tedy částku vyšší než jí poskytnutých 10 000 Kč, dospěl soud k závěru, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalovanou nestíhá. Soud z tohoto důvodu žalobu zamítl (odst. I. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně zcela úspěšná a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku.