14 C 261/2021-54 — Okresní soud v Prostějově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 23. 4. 2021, domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] (právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] (též Smlouva), na základě níž při jejím podpisu žalovaná převzala v hotovosti částku 7.000 Kč a zavázala se spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství za dobu trvání úvěru ve výši 4.830 Kč. Žalovaná se zavázala částku celkem 11.830 Kč splatit právnímu předchůdci žalobce ve 13 měsíčních splátkách ve výši 910 Kč s tím, že celková splatnost úvěru připadala na den 6. 12. 2017. Žalobce tvrdil, že Smlouva byla podepsána na základě [anonymizováno] o úvěr, kde žalovaná uvedla podstatné údaje, na základě níž byla vyhodnocena její schopnost úvěr splatit. Žalovaná povinnosti ze Smlouvy neplnila řádně, ani včas, když uhradila celkem částku 10.750 Kč. Žalobce konstatoval, že žalovaná poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky, tj. 6. 12. 2017 řádně nesplatila, proto právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,2% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z právního předchůdce žalobce byla převedena ke dni 28. 9. 2018 část jeho závodu na společnost [právnická osoba] a věřitelem pohledávky evidované za žalovanou se stala tato společnost. Z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni. V době postoupení pohledávky činila celková hodnota pohledávky částku 5.479,72 Kč. S ohledem na osobu žalované, žalobce v její prospěch učinil předmětem řízení částku 2.256,12 Kč, která se skládá z jednotlivých pohledávek, jak vyplývá z výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaná tento dluh ani zčásti nezaplatila, ani na základě předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2021. Žalobce spolu s předvoláním k soudnímu jednání byl vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení týkající se prověřování právního předchůdce žalobce, schopnosti žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalovaná na výzvu nereagovala a nic dalšího netvrdila. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem podle ust. § 49 o.s.ř. nevyjádřila. Zásilku si osobně převzala dne 19. 11. 2021. Předvolání k ústnímu jednání jí bylo rovněž doručeno do vlastních rukou dne 22. 12. 2021, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobce i jeho právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj bez uvedení důvodu omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o.s.ř.). Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr – jistina úvěru ve výši 7.000 Kč a to v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku právnímu předchůdci žalobce uhradit ve 13 měsíčních splátkách ve výši 910 Kč s tím, že poslední splátka připadla na den 6. 12. 2017 (zjištěno ze Smlouvy). Právní předchůdce žalobce vycházel při zjišťování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splatit, z její žádosti o úvěr, který žalovaná osobně opatřila podpisem a vyplnila, včetně údajů o jejich měsíčních příjmech, měsíčních výdajích, zaměstnání a ostatních finančních závazcích (zjištěno z žádosti o úvěr). Žalobce netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by jeho právní předchůdce žalobce kromě této listiny nějakým jiným relevantním způsobem ověřoval schopnost žalované dluh zaplatit. Žalobce tvrdil, že žalovaná uhradila na tento dluh částku 10.750 Kč, soud z této částky vycházel, když žalovaná, byť jí žaloba a předvolání k jednání bylo doručeno do vlastních rukou, se nijak tomuto nebránila a netvrdila a tedy ani neprokázala, že by na tento dluh zaplatila částku vyšší. Právní předchůdce žalobce postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovanou na žalobce a tato skutečnost byla rovněž žalované řádně oznámena dopisem ze dne 19. 1. 2021 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky a z poštovního podacího archu, dokládajícího oznámení o postoupení pohledávek). Žalovaná, ani na předžalobní výzvu ze dne 15. 3. 2021, nic navíc kromě částky 10.750 Kč na tento dluh neuhradila (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu dokládajícího odeslání oznámení předžalobní výzvy). Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud na základě zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru. Žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce splnil svoji povinnost, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Proto je smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle stanoviska soudu není možné, aby zkoumání schopnosti žádajícího o úvěr byla postavena pouze na skutečnostech, které samotný žadatel o úvěr uvede v žádosti o úvěr, aniž by úvěrující se zabýval věrohodností těchto údajů a teprve poté posoudil schopnost žádajícího o úvěr poskytnutý úvěr zaplatit. K tomuto v tomto případě nedošlo, a proto právní předchůdce žalobce nejednal s odbornou péčí a porušil zákon (§ 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). Takové porušení zákona způsobuje, podle názoru soudu, absolutní neplatnost Smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnost. Působí proto od počátku a nemůže konvalidovat. S ohledem na tento právní závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, soud mohl podle okolností případu posoudit právní požadavek žalobce též z jiného právního titulu a to konkrétně v tomto konkrétním případě přichází do úvahy bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). V tomto konkrétním případě je jisté, že žalované byla poskytnuto peněžní plnění ve výši 7.000 Kč a tuto částku již vrátila. Bylo na základě tvrzení žalobce zjištěno, že žalovaná z titulu Smlouvy uhradila právnímu předchůdci žalobce částku 10.750 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl (odst. I. výroku). Soud pro úplnost odůvodnění považuje za vhodné uvést, že aktivní procesní legitimace žalobce byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 a výpisem z veřejného rejstříku, včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2021. Žalovaná proti podpisu Smlouvy peněžní plnění ve formě jistiny úvěru ve výši 7.000 Kč převzala a tím byla prokázána její pasivní procesní legitimace pro toto řízení. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla v tomto řízení zcela procesně úspěšná, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady tohoto řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. II. výroku).