15 C 269/2021-67 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 31. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč s příslušenstvím (s úrokem z prodlení v zákonné výši). Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 10.000 Kč, který měl být splacen do 29. 5. 2019. Žalobkyně, pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala, aby soud její nárok posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný svůj dluh neuhradil, ačkoli byl k jeho úhradě vyzván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. 3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o.s.ř.“) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Soud usnesením ze dne 6. 1. 2022, č.j. 15 C 269/2021-49, vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a to aniž by byl jako účastník řízení o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměn. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila již v žalobě. 4. Na základě tvrzení žalobkyně a listinných důkazů žalobkyní předložených soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta peněžitá částka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 29. 5. 2019. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 občanského zákoníku, a to tak, že žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] a při registraci uvedl požadované osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a v rámci webového rozhraní byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu: Smlouva o spotřebitelském úvěru s navrhovanou výší úvěru 10.000 Kč a splatností dne 29. 5. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány žalovanému peněžní prostředky, a to dne 29. 3. 2019 na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba], a společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V řízení nebylo zjištěno (žalovaný netvrdil a z provedeného dokazování jiný závěr nevyplývá), že by žalovaný žalobkyni (či její právní předchůdkyni) byť i jen zčásti na pohledávku ze smlouvy o úvěru plnil. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně byl žalobkyní výzvou ze dne 16. 5. 2021, předanou poštovnímu doručovateli téhož dne, upomenut o zaplacení dlužné částky. 5. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila a ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak přes výzvu soudu nedoložila žádné listiny týkající se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, které měla její právní předchůdkyně (úvěrový věřitel) k dispozici ke dni uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum]. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posuzovala, zda je žalovaný schopen poptávaný úvěr splácet. 6. Soud dotazem na společnost [právnická osoba] ověřil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], který má jako jediná osoba k účtu dispoziční oprávnění. Dne [datum] je na účtu evidována příchozí platba ve výši 10.000 Kč z účtu [bankovní účet] od odesílatele [anonymizováno], s.r.o.. Bylo tudíž prokázáno, že částka úvěru ve výši 10.000 Kč byla žalobkyní žalovanému poukázána a připsána na účet žalovaného. 7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. 13. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 14. Na podkladě výsledků provedeného dokazování přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že předchůdkyně ža