15 C 82/2022-91 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 12. 2021 se žalobce domáhal zaplacení 26.257,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 8. 2020 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [celý], [název] [právnické ] [osoby] a žalovaná smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a tím zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu ke smlouvě o úvěru. K uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru došlo [datum] a na jejím základě žalovaná čerpala celkem 49.417,44 Kč. Úvěr byl poskytnut po prověření schopnosti žalované úvěr splácet v rámci webového rozhraní, splatnost nastala 18. 8. 2020. Úvěruschopnost žalované byla ověřena původním věřitelem výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Celková výš nároku žalobce po zohlednění dílčích plateb činila 26.257,05 Kč a stala se splatnou 18. 8. 2020. Žalovaná však nezaplatila. 2. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že půjčku od [právnická] [osoba] čerpala, bohužel z důvodu zhoršení finanční situace nesplácela a po zesplatnění ještě zaslala nepravidelné platby. V důsledku nepřednostních exekucí a schváleného splátkového kalendáře vystaveného Okresním soudem v Prostějově už nebyla schopna hradit společnosti žádné částky, žádala o splátkový kalendář, ale vyhověno jí nebylo. Je nemajetná a pokud by byla k úhradě odsouzena, žádá o stanovení splátek ve výši maximálně 1.000 Kč, neboť více není schopna platit. 3. Soud nařídil jednání, při kterém byly provedeny důkazy smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem žalované [právnická] [osoba] a žalobcem dne [datum], ze které byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené [datum] věřitelem [právnická] [osoba] a klientkou žalovanou bylo prokázáno, že účastníci si sjednali bezhotovostní nezajištěný úvěr s pravidelnými splátkami a možností opakovaného čerpání splácené částky úvěru – revolvingového. Výše úvěru a úvěrový limit byl stanoven částkou 35.000 Kč, úroková sazba 8,5 % měsíčně, RPSN 264,42 %, úvěr byl uzavřen prostřednictvím webových stránek po zřízení bankovního účtu žalované, celková částka splatná klientem při poskytnutém úvěrovém rámci a výši celkových nákladů činila 96.459,54 Kč Smlouvou bylo dohodnuto, že splátky mají být prováděny pravidelně, měsíčně ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru, nejméně ale 1.000 Kč vždy k 30. dni v měsíci, počínaje 18. 12. 2017 Smlouvou bylo dohodnuto také případné hrazení úroku z prodlení a možnost odstoupení od smlouvy a další ujednání. Ze standardních informací o spotřebiteli bylo zjištěno, že informace byly vyplněny formou elektronickou s tím, že dohodnutá výše revolvingového úvěru činila 35.000 Kč, celková částka, která měla být zaplacena 96.459,54 Kč při denní úrokové sazbě 0,2833 %, která byla stanovena jako pevná při RSPN 264,42 % při měsíčním úroku 12,5 %, součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Z tvrzení žalobce a jím předložených výpisů a potvrzení o provedených platbách bylo prokázáno, že žalovaná čerpala celkem 49.417,44 Kč. Ze žalovanou předloženého bankovnictví v podobě elektronického bankovnictví v mobilní aplikaci mobilního telefonu žalované bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila na revolvingový úvěr celkem částku na účet [právnická] [osoba] č. [bankovní účet] pod var. symbolem [číslo] částku 77.360 Kč a na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] částku 19.160,30 Kč. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 35.000 Kč a zaplatila celkem 96.520,30 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku a spokojil se pouze s doloženým příjmem žalované, aniž by zkoumal osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované, příjmy a výdaje její domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky, které v té době žalovaná měla. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou. 11. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že to, co bylo právním předchůdcem žalobce žalované poskytnuto, žalovaná bezezbytku vrátila a žaloba byla proto zamítnuta. 12. Žalobce se přitom svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované náklady řízení nevznikly a žalovaná náklady řízení nepožadovala a žaloba byla zamítnuta, žalobce proto nemá právo na jejích náhradu. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto ro