4 C 151/2022-88 — Okresní soud v Prostějově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 20 315 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 10. 7. 2020, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]), na základě které byla žalované poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 11 100 Kč, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem 2 886 Kč dne 18. 11. 2020. Protože se žalovaná dostala do prodlení, požaduje žalobkyně 2 500 Kč za zpoplatněné upomínání (5 upomínek) a dále smluvní pokutu 3 829 Kč (jedná se o smluvní pokutu 0,1 % denně z 11 100 Kč od 19. 11. 2020 do vyhotovení žalobního návrhu, tj. v částce 5 650 Kč, po zohlednění zákonného limitu součinem čísla 0,5 a 11 100 Kč, tj. 5 550 Kč, a po započtení částečné úhrady žalované 1 721 Kč). Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena dotazem na její rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry (to bylo ověřeno dle listin vyžadovaných po žalované), lustrací v dostupných rejstřících, přes výzvu soudu ničeho více ke splnění této zákonné povinnosti není schopna doložit. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od 1. 10. 2013 je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 5. Žalobkyně doložila smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (internetové stránky [webová adresa]) mezi žalobkyní a žalovanou dne 10. 7. 2020 (podpis žalované prostřednictvím PIN kódu [číslo] v 11. 03.02 hod.) a jejímž předmětem mělo dle textu smlouvy být poskytnutí částky 11 100 Kč bezhotovostně, převodem na účet č. [bankovní účet], žalované, se splatností nejpozději do 9. 8. 2020. Žalobkyně doložila Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [anonymizováno] (č. l. 6-9 spisu), které jsou žalovanou podepsány prostřednictvím PIN kódu [číslo], dne 10. 7. 2020 v 11. 03.02 hod. Žalovaná měla za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 2 886 Kč (celková částka splatná klientem 13 986 Kč). Identifikace žalované je zajištěna podpisovým kódem, který byl zaslán na tel. číslo žalované. Dle čl. 2 3 smlouvy byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva obsahuje tabulku s výší nákladů věřitele (žalobkyně) pro upomínání, mimo jiné za písemnou upomínku k úhradě 500 Kč. Žalobkyně doložila potvrzení o platbě 11 100 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila ničeho, čím by prokazovala, že se zabývala úvěruschopností žalované. Žalobkyně dále doložila upomínky ze dne 25. 11. 2020, 2. 12. 2020, 9. 12. 2020, 18. 12. 2020 a 2. 1. 2021, kterými byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky, předžalobní výzvu ze dne 12. 10. 2021, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání, pouze k této poslední výzvě byl doložen doklad o jejím odeslání žalované (podací lístek). 6. Sdělením Československé obchodní banky, a.s., soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] patří žalované a ona byla v době 7/2020 jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu. Z výpisu k tomu to účtu za období 2/2020-1/2021 soud dále zjistil, že žalovaná byla dlouhodobě ve finanční situaci, když si peněžní prostředky obstarávala finančními produkty (úvěry, zápůjčky) od nebankovních poskytovatelů těchto produktů, a na tyto také splácela. Dne 26. 3. 2020 jí byla poskytnuta částka 8 000 Kč od [právnická osoba], dne 19. 5. 2020 jí byla poskytnuta částka 10 000 Kč přes platební brána [anonymizována dvě slova], dne 10. 7. 2020 jí byla poskytnuta částka 11 100 Kč od žalobkyně (je to žalovaná částka), dne 22. 9. 2020 jí byla poskytnuta částka 3 200 Kč od [právnická osoba], dne 15. 10. 2020 jí byla poskytnuta částka 30 000 Kč od [právnická osoba] Žalovaná byla příjemce příspěvku na bydlení (necelé 4 000 Kč), její příjem byl okolo 12 000 – 14 000 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod 3 stupně (sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Prostějov ze dne 3. 10. 2022). 7. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 9. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele. 11. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Od 29. 5. 2022 bylo uzákoněno, že neplatnost ve smyslu § 87 odst. 1, 2 je neplatností absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti („ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“). Tato změna právní úpravy je mimo jiné důsledkem judikaturního vývoje, kdy soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho sch