6 C 56/2022-98 — Okresní soud v Prostějově

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 25. 11. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 11.989,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11.989,26 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.248,2 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11.771,04 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částky 4.555,92 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, kterou převzala v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12.888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27.888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den 26. 5. 2020. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, na jejímž základě byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti úvěru uhradila pouze částku ve výši 6.000 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 26. 5. 2020. Ode dne 27. 5. 2020 pak vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se smlouvou i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Žalobkyně se domáhá zaplacení nesplacené jistiny 11.989,26 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 916,93 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 5.768,67 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.094,03 Kč, inkasního poplatku 2.119,11 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1.872,30 Kč, za období od 27. 5. 2020 do 11. 6. 2021, z částky 11.989,26 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.248,20 Kč (od 27. 5. 2020 do 11. 6. 2021 z částky 11.989,26 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.555,92 Kč (ve výši 0,1 % z dlužné částky 11.989,26 Kč za každý započatý den prodlení od 27. 5. 2020 do 11. 6. 2021). Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 byla žalované odeslána. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] pod [číslo] na základě které žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit„ náklady spotřebitelského úvěru“ ve výši 12.888 Kč spočívající ve smluvním úroku 1.444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a v inkasním poplatku 2.700 Kč. Dlužnou částku ve výši 27.888 Kč se pak žalovaná zavázala původnímu věřiteli vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Dále byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek (max. 500 Kč za jednu splátku). 1. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 2. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 3. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 24. 8. 2020. K němu byly připojeny další doklady, na jejichž základě předchůdkyně žalobkyně proces posouzení úvěruschopnosti provedla. 4. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne [datum] a dalších žalobkyní předložených dokladů soud zjistil, že žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je zaměstnaný od [datum] na dobu určitou do [datum] s měsíčními příjmy 13.661 Kč, má celkové měsíční výdaje 10.100 Kč (na bydlení a energie 4.500 Kč a na dopravu, jídlo a ostatní náklady 5.600 Kč), bydlí v nájmu ve společné domácnosti s jinou osobou a má jednu vyživovací povinnost. Dále žalovaný uvedl souhrnnou výši exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů 4.000 Kč. Uvedené informace byly doloženy pracovní smlouvou (uzavřenou na dobu od [datum]) a výplatními páskami za předcházející tři měsíce. Z nich vyplývá příjem žalovaného mj. za září 2016 ve výši 15.261 Kč při odečtení exekučních srážek ze mzdy 2.636 Kč. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. 5. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet však soud považuje za nedostatečný. Žalovaný podle obsahu spisu jednak nebyl dotazován na všechny potřebné údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti o osobních, rodinných, finančních a majetkových poměrech, a navíc nebyly v průběhu řízení doloženy doklady k prokázání žalovaným uváděných skutečností. 6. Předchůdkyně žalobkyně se podle obsahu spisu spokojila jen s neúplnými údaji, kdy zejm. nezjišťovala, ani neověřovala, jaká je celková finanční situace domácnosti žalovaného, kdy žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s jinou osobou a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Z ničeho však nevyplývá, že by byly ověřovány příjmy spolužijící osoby, zohledněny výdaje další vyživované osoby, apod. Pokud za této situace předchůdkyně žalobkyně vzala v úvahu pouze příjmy dosahované žalovaným a od nich odečetla výdaje žalovaného, nemůže být takto zjištěný údaj (označený v žádosti o úvěr jako„ použitelný měsíční příjem“) relevantní, když i poměry spolužijích osob nepochybně výrazně ovlivňují celkové poměry domácnosti a schopnosti a možnosti jejích členů splácet závazky. 7. Dále je třeba konstatovat, že podle obsahu spisu nebyly žalovaným doloženy jím uváděné výdaje (zejm. na bydlení) a ani žalobkyně potom takové doklady v průběhu řízení nemohla předložit. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i