9 C 129/2022-62 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 3. 5. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 27.961 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 2. 11. 2021 do zaplacení, částky 4.597,32 Kč a úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 20.483,55 Kč od 2. 11. 2021 do 23. 11. 2021 ve výši 1.141,14 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 20.483,55 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do výše 103.910 Kč za dobu od 2. 11. 2021 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby účastníci uzavřeli 27. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem byl úvěr ve výši 22.000 Kč. K vyplacení úvěru došlo 27. 2. 2020. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu 95,95 % ročně, s povinností žalované splatit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 1.804 Kč, vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Žalobce využil svého práva a úvěr zesplatnil, do doby zesplatnění byla žalovanou uhrazena částka 30.760 Kč. Žalobci v důsledku prodlením žalovaném s úhradou částek vznikl nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1.200 Kč (za náhradu nákladů splátky 10., 14., 16., 17., 18. a 19. 6 x po 200 Kč) a nárok na smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč (za splátku 10., 18. a 19. 3 x po 499 Kč) a nárok na zaplacení nové jistiny vypočítané v souladu se smlouvou ve výši 25.264,20 Kč. 2. Soud nařídil jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni, žalovaná se přes poučení soudu k jednání nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 o.s.ř. a rozhodl bez přítomnosti žalované a provedl k důkazům žalobcem předložené listiny k prokázání skutkového stavu. 3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [název], označené [číslo] ze dne 27. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná u žalobce poptávala úvěr ve výši 22.000 Kč, úvěr měl být zaplacen ve 48 měsíčních splátkách po 1.804 Kč vždy k 25. dni v měsíci a účastníky byla sjednána zápůjční úroková sazba 95,95 % ročně, výše předpokládané roční procentní nákladů činila 151,7 % RPSN. 4. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalované byl schválen úvěr ve výši 22.000 Kč s povinností žalovaná vrátit žalobci 86.592 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1.804 Kč při zápůjční úrokové sazbě 95,95 %, dle úvěrových podmínek nejvýše do úroku za poskytnutý úvěr v celkové výši 103.910 Kč, což představuje 120 % celkové zapůjčené částky. Ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě bylo prokázáno, že žalovaná měla platit měsíčně vždy k 25. dni každého měsíce 1.804 Kč, přičemž splátka byla účtována nejprve na úrok, posléze na splátku jistinyZ dokladu o vyplacení úvěru, který je interním dokladem žalobce, bylo zjištěno, že [právnická osoba] vyplatila dne 27. 2. 2020 na vrub účtu [číslo] [bankovního účtu], [variabilní symbol], [konstantní] [symbol] částku 22.000 Kč. Z klientské karty byla prokázána skutková tvrzení žalobce o výši žalované zaplacené částky, celkem 30.760 Kč. Z předžalobní výzvy bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalobcem tvrzeného dluhu. 5. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a zjištěných skutečností, podle kterých žalovaná čerpala 22.000 Kč a žalobci zaplatila 30.760 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Dle obsahu smlouvy měla žalovaná za poskytnutých 22.000Kč vrátit 86.592, resp. 103.910 Kč, s úrokovou sazbou 95,95 %, resp. 120 %. Takto sjednanou výši úroku je nutno posoudit jako lichvářskou a tedy v rozporu ze základními principy občanského zákoníků. Taková smlouva nemůže mít oporu v zákoně a proto byla soudem shledal neplatnou a s ohledem na učiněný právní závěr byla žaloba v celém rozsahu zamítnutí. Žalovaná na částku 22.000 Kč poskytnutou bez právního důvodu žalobci vrátila částku 30.760 Kč a na její straně tedy nemohlo dojít ani k žádnému bezdůvodnému obohacení. Z důvodu neplatné smlouvy, kdy žalobci nevznikl nárok na jím požadovanou částku jistiny, pak nemohl být dán ani nárok na smluvní pokuty a úroky resp. úroky z prodlení. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Od výroku I. se odvíjí výrok nákladový. Žaloba byla zamítnuta, a žalobce proto nemá ve smyslu ust. § 142, § 142a o.s.ř. právo na náhradu vzniklých nákladů řízení a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.