9 C 179/2022-139 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 5. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 110.937 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 451,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.317,11 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79.632 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 79.632 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 21. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny oproti dokladům, které předložil. Pro prověření úvěruschopnosti poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 99.000 Kč a žalovaný se zavázal při řádném trvání smlouvy zaplatit 108.828 Kč, odměnu za administraci 18.000 Kč. Částka měla být zaplacena v 36. měsíčních splátkách po 6.273 Kč, počínaje 23. 7. 2019, s poslední splátkou 23. 1. 2023. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil, za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil 82.749 Kč, z čehož na jistinu bylo započteno 19.368 Kč, na úrok 55.981 Kč, na poplatek za administraci 6.500 Kč Poslední splátku žalovaný zaplatil 22. 2. 2001. Právní předchůdce žalobce využil svého práva a úvěr zesplatnil 14. 11. 2021, což žalovanému oznámil. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze 7. 1. 2022 postoupena s účinností k témuž dni žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení představovala dlužná částka 110.937 Kč a sestávala se z jistiny 79.632 Kč, dlužných úhrad za služby 31.305 Kč, kapitalizovaného úroku 1.317,11 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 451,25 Kč, úroku z jistiny ve výši 24,81 % ročně z částky 79.632 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobce žalovaného předžalobní výzvou vyzval k úhradě dlužné částky, žalovaný nezaplatil. 2. Soud nařídil jednání, při kterém byly provedeny důkazy, ze kterých byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem žalovaného společností [právnická osoba] a žalobcem bylo prokázáno, že žalobce je na základě této smlouvy aktivně legitimován také k uplatnění nároku z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené postupitelem a žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze 3. 2. 2022 původního věřitele žalovaného bylo prokázáno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené věřitelem obchodní společností [právnická osoba] a žalovaným dne 21. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný poptával úvěr v celkové výši 99.000 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 108.828 Kč a administrativním poplatku 18.000 Kč, s dohodnutou roční procentní sazbou nákladů 87,43 %, úvěr měl být zaplacen s úrokem 56,30 %, v 36. měsíčních splátkách, vždy bezhotovostním převodem na účet věřitele ve výši 6.273 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u [peněžní ústav] z období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla poukázána částka z účtu č. [bankovní účet] s názvem [právnická osoba] 99.000 Kč. Ze splátkového kalendáře smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno, že od 23. 7. 2019 byl vystaven předpis plateb na splátky v celkové výši 6.273 Kč měsíčně, vždy ke každému 23. dni v měsíci, s počátkem 23. 7. 2019, s poslední 36. splátkou 23. 6. 2022. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním z 1. 10. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný byl [právnická osoba] vyzván k úhradě částky ve výši 44.211 Kč do třiceti dnů od doručení výzvy na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzvy k úhradě dluhu ze 14. 11. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný byl společností [právnická osoba] vyzván k úhradě částky 79.632 Kč na jistině, 4.000 Kč na administrativním poplatku, 27.305 Kč na spotřebitelském úvěru úroku, 600 Kč na vynaložených nákladech a 1.478,89 Kč na zákonném úroku z prodlení, celkem tedy k úhradě částky 116.575,89 Kč. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, resp. v odporu uvedl, že žalobci zaplatil celkem 138.006 Kč a žalobcem požadovanou částku považuje za zcela neadekvátní, neboť byl v situaci, kdy v době poskytnutí úvěru měl další úvěry s registrací v NRKI a BRKI, což bylo veřejně ověřitelné. V době uzavření smlouvy si neuvědomil svou solventnost. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 99.000 Kč a uhradil 82.749 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Pokud by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal poměry žalovaného, zjistil byl z veřejných registrů, že žalovaný je evidován v těchto registrech jako dlužník, jeho solventnost je zásadním způsobem ohrožena. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 16.251 Kč představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. 11. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. 12. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován