9 C 205/2022-76 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 2. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 10.718 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. Dle žaloby uzavřeli právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaná 24. 9. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli 19.968 Kč tvořených původní půjčkou 12.000 Kč a souhrnným poplatkem 7.968 Kč v 52. pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč do rukou osoby uvedené ve smluvních podmínkách. Žalovaná závazky řádně a včas neplnila, smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od 23. 9. 2007. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad, pouze o celkové úhradě částky 9.250 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 19. 6. 2015 mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [název] [právnické osoby] došlo s účinností k 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 10.718 Kč a byla tvořena jistinou 10.718 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [název] [právnické osoby] a žalobcem došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Žalované byla změna v osobě věřitele oznámena přípisem ze 14. 9. 2018. Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku zaplatila. Nezaplatila však. 2. Okresní soud vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl, ten však byl podle § 173 odst. 2 o.s.ř. za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaná byla poté vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti a navrhla důkazy. Žalovaná se nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil a uvedl, že souhlasí s tím, aby jednání proběhlo bez jeho osobní přítomnosti, žalovaná se bez předchozí a řádné omluvy k jednání nedostavila. 5. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků, vycházejíc z obsahu spisu a tam založených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutkový stav. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi přechodným věřitelem [právnická] [osoba] a žalobcem dne 19. 6. 2015 Součástí smlouvy byla také smlouva o půjčce [číslo]. Na základě oznámení o postoupení pohledávek a výše uvedených smluv o půjčce byla žalovaná vyzvána, aby žalobci zaplatila 21.738 Kč bez příslušenství, a to ve lhůtě 10 dnů. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě. 6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené společnosti [právnická osoba] a žalovanou dne 24. 9. 2006 bylo zjištěno, že žalovaná u společnosti [právnická osoba] poptávala půjčku ve výši 12.000 Kč, ta jí byla poskytnuta s tím, že žalovaná zaplatí celkem 19.968 Kč v 52. týdenních splátkách po 384 Kč. Žalobce nepředložil žádný důkaz, který by prokazoval, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel žalované, zkoumal úvěruschopnost žalované a ověřoval si její výdělkové, majetkové a osobní poměry. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná na tuto půjčku uhradila 9.250 Kč. Žádné další důkazy předloženy nebyly. Ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že součástí ujednání původního věřitele žalované byla také ujednání o podmínkách půjčky. Z výzvy před podáním žaloby zaslané žalované 15. 2. 2022 právním zástupcem žalobce bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 10.718 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 7. 2015 do zaplacení, nejpozději do 23. 2. 2022. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 12.000 Kč a zaplatila 9.250 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobci pouze částku 2.756 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. 14. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. 15. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku. 16. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z p