9 C 312/2021-47 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 5. 2021 se domáhal žalobce zaplacení 7.507 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 584,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.216,12 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.517,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 4.517,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaný 10. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] částky 7.000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit mimo zápůjčku částku 5.330 Kč, sestávající z 29 % za sjednanou dobu smlouvy 932 Kč, za administraci a odměnu 2.194 Kč a za hotovostní inkaso 2.204 Kč. Částka měla být zaplacena ve 45. týdenních splátkách po 274 Kč, s poslední splátkou 21. 5. 2018. K 10. 12.2020 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení dlužné částky, na jistině 4.517,31 Kč a na dlužných poplatcích 2.989 Kč a žalovaného vyzval k úhradě. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila tvrzená dlužná částka 7.507 Kč a sestávala z jistiny 4.517,31 Kč a dlužných poplatků 2.989 Kč, kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, 29 % úroku z dlužné jistiny a 9 % úroku z prodlení ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl právním zástupcem žalobce předžalobní výzvou se skutkovými tvrzeními dne 11. 5. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky do 18. 5. 2020. 2. Soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili k záměru rozhodnout věc bez nařízení jednání s ohledem na návrh žalobce podle § 115a o.s.ř. Žalovaný se přes výzvu soudu s poučením o důsledcích nečinnosti, nevyjádřil. 3. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 4. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu, zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi postupitelem, původním věřitelem žalovaného [právnická osoba] a žalobcem jako postupníkem dne 20. 1. 2020 a přílohy této smlouvy byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno původním věřitelem dopisem z 20. 1. 2020. Z listiny označené smlouva o zápůjčce„ [název] [druhu] [zápůjčky]“, společnosti [právnická osoba], č. smlouvy [číslo], bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 10. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce částky 7.000 Kč, kterou žalovaný téhož dne v hotovosti převzal. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy se žalovaný zavázal věřiteli vrátit celkem 12.330 Kč, sestávající ze zápůjčky 7.000 Kč a souhrnného poplatku 5.330 Kč (932 Kč sjednané úroky ve výši 29 % ročně, 2.104 Kč odměnu a náklady na zpracování a 2.204 Kč za administrativní činnost a komfort splácení). Celková částka 12.330 Kč měla být zaplacena ve 45. týdenních splátkách po 274 Kč při RPSN půjčky 313,9 %. Žalobce jiné důkazy než interní doklad označený„ Tabulka umoření, Souhrnné informace“, ze kterého vyplývá, že žalovaný zaplatil žalobcem tvrzených 4.823 Kč nepředložil. 5. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel ze smlouvy, která prokazovala převzetí částky 7.000 Kč žalovaným v den podpisu i z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 7.000 Kč a zaplatil 4.823 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je však nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku a ověřením osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalovaného např. pracovní smlouvou, mzdovým listem, platovým výměrem, dokladem o výši inkasa, či nájemní smlouvou apod. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) a smlouvu o zápůjčce proto shledal neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 2.177 Kč představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou zaslanou dne 11. 5. 2020, proto bylo rozhodnuto i o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od data následujícího po splatnosti 19. 5. 2020 až do zaplacení. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na úrok a zákonný úrok z prodlení od jím tvrzeného data splatnosti pohledávky do 18. 5. 2020 nevznikl, stejně jako nárok na souhrnné poplatky a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. 12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobce představoval méně než 50% a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. 13. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.