9 C 90/2022-81 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 24. 2. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 48.261 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6.174,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 128 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a částky 22.537,89 Kč a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, bezhotovostním převodem na žalovaným označený účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36. pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.916,41 Kč, vždy k 19. dni v měsíci. S celkovými smluvními kapitalizovanými úroky a poplatky 54.990,76 Kč tak činil závazek žalovaného 104.990,76 Kč, které měly být zaplaceny nejpozději do 19. 7. 2022. Žalovaný nedodržel rozpis měsíčních splátek, nehradil včas a řádně a právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou 19. 2. 2020 úvěr zesplatnil a žalovanému vznikla povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné jistiny, za každý den prodlení. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek z 11. 6. 2021 s účinností 14. 6. 2021 převedena na žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 71.136 Kč a sestávala se z nesplacené jistiny 48.261 Kč, nesplaceného úroku 28 Kč, nesplacené smluvní pokuty 22.747 Kč a neuhrazených paušálních náhrad za upomínky. Žalobce nad rámec obsahu smlouvy o postoupení pohledávek požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.174,76 Kč za období od 20. 2. 2020 do 1. 6. 2021, z jistiny pohledávky 48.261 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny 48.261 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a vynaložené náklady na vymáhání v celkové výši 690 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek předžalobními výzvami, leč marně. Žalobce žalobu 10. 5. 2022 doplnil o skutková tvrzení k okolnostem uzavření smlouvy. 2. Soud nařídil jednání, před jehož zahájením vzal žalobce žalobu zpět v částce 16.003 Kč a zákonném úroku z prodlení z částky 48.261 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení a v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 6.174,76 Kč a kapitalizovaném úroku ve výši 128 Kč a částce 22.537,89 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 690 Kč s tím, že požaduje aktuálně pouze 32.258 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 24. 2. 2022 do zaplacení. Soudem byly provedeny důkazy obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěru splatných ve splátkách z 9. 5. 2019, smlouvou o úvěru splatném ve splátkách [číslo] kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 19. 7. 2019, formulář pro standardní informace o spotřebitelských úvěrech ze stejného data, smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem dne 4. 6. 2021, oznámení o postoupení pohledávek z 25. 6. 2021, výpisem z účtu u [název] [banky], majitele účtu [právnická osoba] 19. 7. 2019, výzvou k úhradě částky 71.426,89 Kč a předžalobní výzvou k okamžité úhradě z 19. 2. 2020. 3. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem žalovaného, a žalobcem. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávek řádně doručeno, spolu s výzvou k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o úvěru uzavřené pod [číslo] ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelských úvěrech a potvrzením [právnická osoba] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 50.000 Kč, na základě žádosti žalovaného, s úrokem 56,72 %, při RPSN 74,10 %. Dle smlouvy se žalovaný zavázal, že za spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč navýšený o zápůjčkový úrok 56,72 % zaplatí celkem 104.990,76 Kč, v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2.916,41 Kč. Ve smlouvě byla sjednána možnost odstoupení od smlouvy. Z oznámení právního předchůdce žalobce o odstoupení od smlouvy bylo prokázáno, že smluvní vztah účastníků zanikl s účinností k 19. 2. 2020. Dle tvrzení žalobce žalovaný plnil částečně. 4. Žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 5. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 6. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. 7. Ustanovení odst. 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není, anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství. (§ 96 o.s.ř.) 8. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud posoudil částečné zpětvzetí žaloby ve smyslu výše uvedeného procesního ustanovení, a protože žaloba byla vzata zpět před zahájením jednání, osobou k tomu oprávněnou, tedy žalobcem řízení zastavil. Žalobce dal jednoznačně najevo, že na projednání části žaloby nemá zájem a je srozuměn s tím, že o ní nebude meritorně rozhodnuto, soud proto rozhodl jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 15. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 50.000 Kč a plnil pouze částečně. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věř