ECLI: ECLI:CZ:OSPV:2023:15.C.39.2022.1 Datum: 2023-01-11 Předmět: O zaplacení 22 580 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1882 z. č. 89/2012 Sb."] ["bezdůvodné obohacení""peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 22 580 Kč s příslušenstvím (["§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1882 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 2. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.000 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 736,85 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4.009 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a dále částky 2.580 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 22. 10. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru ze dne 5. 11. 2020, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku celkem 23.859 Kč spolu s příslušenstvím do 22. 11. 2020. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Dne 29. 3. 2021 byla mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek vč. Pohledávky za žalovaným v částce 26.589 Kč. Ta sestává z nesplacené jistiny 20.000 Kč, nesplaceného úroku 3.859 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2.580 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 736,85 za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 23. 11. 2020 do 5. 5. 2021, zákonný úrok z prodlení od 7. 5. 2021 z jistiny 20.000 Kč a náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč za odeslaný obyčejný dopis a cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy. Smluvní pokuta ve výši 2.580 Kč je požadována za období od 23. 11.2020 do 1. 4. 2021 Poslední upomínku před podáním žaloby byla ze dne 20. 7. 2021.
2. V průběhu řízení vzala žalobkyně podáním doručeným dne 16. 6. 2022 žalobu částečně zpět v částce 6.589 Kč (kapitalizovaný úrok a smluvní pokuta). Soud pak postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Předmětem řízení zůstala dlužná jistina 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení) a náklady spojené s uplatněním pohledávky.
3. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.
4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
5. Ze smlouvy [číslo] ze dne 22. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut spotřebitelský, neúčelový úvěr v částce 1.100 Kč. Dalšími smlouvami ze dne 28. 10. 2020 a 3. 11. 2020 došlo k navýšení částek jistiny úvěru na 3.600 Kč, a 8.000 Kč. Na základě smlouvy ze dne 5. 11. 2020 pak byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 20.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku celkem 23.859 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 22. 11. 2020. Podle obsahu spisu žalovaný sjednanou částku neuhradil (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného).
6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 16. 6. 2022 ve formě částečného zpětvzetí žaloby (viz výše). Důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného tedy žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. Soud potom nemohl vzít za prokázané, že předchůdce žalobkyně potřebné údaje od žalovaného zjišťoval a ověřoval. Na tomto základě proto soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a i přesto úvěr žalovanému poskytl.
9. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019. Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.
10. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřeb
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.