15 C 4/2020-180 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 20. 9. 2019 se žalobce domáhal zaplacení 90.381,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 3. 1. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 19,9 % ročně z této částky od 3. 1. 2019 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení ve výši 21.911,20 Kč. Dle žaloby uzavřeli žalobce a [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla mimo jiné i pohledávka spořitelny za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] uzavřené se žalovanou [datum]. Na jejím základě poskytla [právnická osoba] žalované částka 88.528 Kč a žalovaná se zavázala jí vrátit s úrokem 19,9 % ročně, s přípisem úroků a ceny za úkony k jistině v pravidelných měsíčních splátkách. Při prodlení s placením byla [právnická osoba] oprávněna požádat okamžité zaplacení. [právnická osoba] práva 2. 1. 2019 využila a požádala zaplacení jistiny, která činila 90.381 Kč. Žalovaná nezaplatila. Podáním z 3. 3. 2020 žalobce doplnil svá skutková tvrzení a uvedl, že účelem úvěru byla konsolidace splátek úvěru na úvěrový účet č. [bankovní účet], částka ke splacení v době konsolidace byla 48.528 Kč. Žalovaná vyčerpala celkem 88.528 Kč bezhotovostně 9. 10. 2017. Zbytek částky 40.000 Kč žalovaná použila dle vlastního uvážení. Žalovaná splácela úvěr v nepravidelných termínech, uhradila celkem 10 splátek a zaplatila celkem 23.865,51 Kč. Žalobce k úvěruschopnosti žalované uvedl, že [právnická osoba] v době uzavření smlouvy ověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Úvěr byl poskytnut v souladu s [ceníkem] pro bankovní obchody a v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] pro soukromé klienty. 2. Soud nařídil ve věci jednání, při kterém byly provedeny důkazy smlouvo o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem a původním věřitelem žalované dne [datum], jejíž součástí byla podle přílohy i pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru uzavřené [právnická osoba] jako úvěrující bankou a žalovanou jako klientkou dne [datum], přehled plateb na úvěrovém účtu a upomínky, včetně předžalobní. Z tvrzení žalobce a stavu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalované byla [právnická osoba] poskytnuta částka 88.528 Kč, přičemž částka 48.528 Kč byla poskytnuta na úvěrový účet ke konsolidaci předchozího úvěru a částka 40.000 Kč bylo poskytnuto na účet žalované, k jejímu využití. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 2. 1. 2019 bylo prokázáno, že bylo rozhodnuto o okamžité splatnosti úvěru č. [bankovní účet] ve výši 93.246 Kč. Z předžalobní upomínky bylo prokázáno, že žalovaná byla právním nástupcem původního věřitele vyzvána k úhradě dlužné částky, stejně jako [právnická osoba] dne 5. 3. 2019 v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z listinných důkazů a tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 88.528 Kč a zaplatila 23.865,51 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalované, příjmy a výdaje její domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobci pouze částku 64.762,49 Kč představující plnění bez právního důvodu, tedy rozdíl mezi poskytnutou částkou 88.528 Kč a vrácenou částkou 23.865,71 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované. 10. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262. 11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. a § 142a o.s.ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat pouze část nákladů řízení představující poměr úspěchu a neúspěchu žaloby, v daném případě v rozsahu 43,4 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.616 Kč, čtyř úkonů právní služby po 4.740 Kč, čtyř režijních paušálů po 300 Kč, vše dle vyhl. č. 177/96 Sb. v aktuálním znění, 21% DPH ve výši 4.609,50 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH, cestovní náhrady dle zákona o cestovních náhradách v celkové výši 1.790,21 Kč, při 126 ujetých km, průměrné spotřebě osobního vozidla 10,10 l /100 km, ceně za litr pohonných hmot