5 C 257/2021-68 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum], a to ve znění doplnění žaloby, domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně 4.000 Kč měsíčně, a to od [datum]. Žalobkyně tvrdila, že je dcerou žalovaného, že řádným studiem se připravuje na své budoucí povolání, že žalovaný jí na výživu přispívá 2.000 Kč měsíčně, že její výdaje od poslední úpravy výše výživného se zvýšily, že má výdaje se studiem (školné za půl roku – 1.600 Kč, nákup učebnic, nákup školních pomůcek, koupě uniformy – 1.500 Kč, koupě notebooku – 10.000 Kč), výdaje s dopravou (jízdné autobusem – 900 Kč měsíčně), výdaje se stravou (3.500 Kč měsíčně), výdaje s hygienickými potřebami (1.500 Kč měsíčně), výdaje s bydlením (3.000 Kč měsíčně), výdaje související s nákupem oblečení, výdaje související s provozem mobilního telefonu (500 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve shora uvedené věci bylo ústní jednání nařízeno opakovaně. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavoval, svou neúčast neomlouval. Věc tak byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného. 4. Zprávou Městského úřadu v Kroměříži (č. l. 9 připojeného soud. spisu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 0P 222/2006) je prokázáno, že žalovaný je otcem žalobkyně. 5. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], je prokázáno, že žalovaný byl ode dne [datum] povinen přispívat na výživu nynější žalobkyně (tehdy nezletilé) 2.000 Kč měsíčně, a to vždy to vždy do každého 15. dne v měsíci předem. 6. Potvrzením o studiu je prokázáno, že žalobkyně ke dni zahájení řízení byla studentkou Střední zdravotnické školy v [obec]. 7. Potvrzením úhrady školného (č. l. 63 soud. spisu) je prokázáno, že žalobkyně dne [datum] zaplatila školné ve výši 1.500 Kč a je studentkou [anonymizována dvě slova] školy a vyšší odborné [anonymizována dvě slova] ve [obec] (byť potvrzení úhrady školného se týká toliko zaplacení školného, lze z této listiny dovodit i to, že žalobkyně v uvedenou dobu tuto školu studovala, když platila školné). 8. Fakturou (č. l. 46 soud. spisu) je prokázáno, že žalobkyně dne [datum] zaplatila 9.400 Kč za nákup počítače. 9. Potvrzením Střední zdravotnické školy a vyšší odborné školy zdravotnické ve [obec] (č. l. 47 soud. spisu) je prokázáno, že ke dni [datum] byla žalobkyně studentkou denního studia na uvedené škole (školní rok 2022 [číslo]). 10. Potvrzením o úhradě jízdného (jízdenky) je prokázáno, že žalobkyně má výdaje související s jízdným z místa jejího bydliště do místa studia (40 Kč) a poté s cestováním v místě studia (11 až 12 Kč). 11. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána důvodnou. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným je vztah dcera – otec, z čehož plyne vyživovací povinnost žalovaného (předka) vůči žalobkyni (potomku) ve smyslu ust. § 910 odst. 1 o. z. Žalobkyně potvrzením o studiu prokázala, že se soustavným studiem připravuje na své budoucí povolání, z čehož je třeba dovodit, že ke dni rozhodnutí soudu o žalobě žalobkyně nebyla (a není) schopna sama se živit, v důsledku čehož je povinností žalovaného přispívat na výživu žalobkyně (ust. § 911 o. z.). 13. K výši výživného: Při určení rozsahu výše výživného soud postupoval dle ust. § 913 odst. 1 o. z. (kdy pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného) a dle ust. § 916 o. z. (pokud osoba výživou povinná v řízení o výživné dítěte neprokáže řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožňují soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí 25 násobek životního minima jednotlivce podle jiného právní předpisu), přičemž současně bylo zohledněno, že poslední úprava výše výživného byla v době, kdy nynější žalobkyně byla nezletilá a ve věku 4 let (rok 2006). Výše výživného v době, kdy žalobkyni byly 4 roky, byla určena částkou 2.000 Kč měsíčně. Již pouhé uplynutí doby od poslední úpravy (17 let) se musí odrazit ve zvýšení výživného. Od poslední úpravy výše výživného žalobkyně dospěla, s čímž souvisí i zvýšené výdaje na stravování, oblékání, koníčky apod. Žalobkyně nyní studuje školu, kde studium je zpoplatněno částkou 1.500 Kč za půl roku, do školy dojíždí a zcela jistě má i další výdaje se studiem související (nákup oděvu na praxi, nákup učebnice, výpočetní techniky, kterou lze v současnosti u středoškoláka považovat za samozřejmost). Je tak zřejmé, že potřeby žalobkyně se od roku 2006 zvýšily. Žalovaný v řízení o vyživovací povinnosti ke své dceři byl nečinný, svou povinnost tvrdit a prokázat své schopnosti, možnosti a majetkové poměry ve smyslu ust. § 913 odst. 1 o. z. nesplnil, a ani nedoložil své příjmy a další podklady pro zhodnocení majetkových poměrů, a proto platí, že jeho průměrný měsíční příjem činí 25 násobek životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu (ust. § 916 o. z.). Výše životního minima činila od [datum] 3.860 Kč měsíčně (nařízení vlády 61/2020), od [datum] 4.250 Kč měsíčně (nařízení vlády č. 75/2022), výše životního minima od [datum] činila 4.620 Kč měsíčně (nařízení vlády č. 204/2022) a od [datum] činí 4.860 Kč měsíčně (nařízení vlády č. 436/2022). Průměrný měsíční příjem osoby výživou povinné v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti, která řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů neprokázala, činí od [datum] 96.500 Kč měsíčně (25 x 3.860 Kč), od [datum] 106.250 Kč měsíčně (25 x 4.250 Kč), od [datum] 115.500 Kč měsíčně (25 x 4.620 Kč) a od [datum] 121.500 Kč měsíčně (25 x 4.860 Kč). Jelikož životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (ust. § 915 odst. 1 o. z.), je zcela odůvodněno, aby výše výživného činila 20 – 25 % příjmů rodiče. 20 % z částky 96.500 Kč činí 19.300 Kč, 20 % z částky 106.250 Kč činí 21.250 Kč, 20 % z částky 115.500 Kč činí 23.100 Kč a 20 % z částky 121.500 Kč činí 24.300 Kč. Žalobkyně se však domáhala zvýšení výživného o 2.000 Kč, když se nově domáhala výživného ve výši 4.000 Kč měsíčně s tím, že výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně je žalovaným placeno. Žalobkyně se tak domáhala oproti uvedeným částkám výživného nižšího, přičemž tento návrh žalobkyně je pro žalovaného příznivější a nemohl být soudem překročen. Tak byla žalovanému uložena povinnost přispívat žalobkyni na výživu 4.000 Kč měsíčně, a to od [datum] (tedy zvýšení výživného o 2.000 Kč měsíčně). 14. K dlužnému výživnému: Žalovaný (jak tvrdila žalobkyně) výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně platí. Od [datum] tak žalovaný dluží žalobkyni na výživném 2.000 Kč měsíčně (zvýšené výživné). Dluh na výživném za dobu od [datum] do [datum] tak činí 38.000 Kč. 15. Splatnost běžného výživného zůstala zachována dle původního rozsudku a dluh na výživném je žalovaný povinen splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci. 16. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a takto přicházelo do úvahy žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení. Žalobkyně však náhradu nákladů řízení přiznat nežádala. Žalovaný byl ve sporu neúspěšný, a proto žalovanému nepřicházelo do úvahy přiznat náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení tak bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.