9 C 106/2023-59 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 1. 11. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 44.303 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.541,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.867,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 23.695,27 Kč ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 24,57 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení z částky 23.695,27 Kč a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaná [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] poté, co posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobce vycházel z presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta a neměl pochyb o údajích poskytovaných žalovanou zaznamenaných v zákaznické kartě. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu se souhrnnou částkou 23.248 Kč představujících kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 8.925 Kč, s úrokovou sazbou 24,57 % ročně a částkou za zpracování zápůjčky a poplatky ve výši 12.388 Kč včetně pojistného. Žalovaná se zavázala celkovou zápůjčku splácet v 15. měsíčních splátkách po 3.217 Kč, s poslední splátkou 2. 4. 2021. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku zaplatila 10. 2. 2020. Ke 14. 10. 2020 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení dlužné jistiny v částce 23.695,27 Kč a poplatků 20.607,73 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek zaplatila 3.300 Kč. Pohledávka výše uvedená byla společností [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] s účinností k [datum] postoupena žalobci. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována oznámením o postoupení pohledávek. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila pohledávka bez příslušenství 59.130,37 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 23.695,27 Kč na dlužné jistině, 20.607,73 Kč na poplatcích, 4.867,78 Kč na kapitalizovaném úroku, 4.541,59 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, dále úroky ve výši 20,57 % ročně z jistiny 23.695,27 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné částky ve výši 23.695,27 Kč, vše od 29. 1. 2022 do zaplacení, k čemuž žalovanou vyzval předžalobní výzvou, žalovaná však nezaplatila. 2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se nedostavil žádný z účastníků. Soud proto postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků, vycházejíc z obsahu spisu a tam založených listinných důkazů. Z takto provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem žalované společností [právnická osoba] dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze [datum] a dokladu o doručení oznámení o postoupení pohledávek byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Ze„ smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] uzavřené [datum] společností [právnická osoba] a žalovanou, smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež jsou součástí smlouvy bylo prokázáno, že původní věřitel žalované uzavřel se žalovanou smlouvu o poskytnutí finanční částky 25.000 Kč. Žalovaná částku 25.000 Kč v den podpisu smlouvy převzala, což potvrdila podpisem na smlouvě a zavázala se zaplatit 25.000 Kč a celkové poplatky ve výši 21.313 Kč (úrok 8.925 Kč a poplatek za zpracování 12.388 Kč) v 29 splátkách po 3.217 Kč měsíčně, se splatností vždy k 15. dni v měsíci a poslední splátkou 3.210 Kč, při sjednané roční procentní sazbě nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 178,95 % RPSN a pojistným ve výši 1.935 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že byla sjednána úroková sazba ve výši 49 % a žalovanou bylo zaplaceno celkem 3.300 Kč, které byly zúčtovány na úhradu nákladů spojených se správou úvěru, ve výši 825,86 Kč, splátkou úvěru 2.345,14 Kč, úroků 1.040,41 Kč, z toho úmor 1.304,73 Kč za doplňkové finanční služby 129 Kč. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě z 6. 6. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná byla právním nástupcem původního věřitele vyzvána k úhradě dlužné částky, která byla vyčíslena na 56.647,64 Kč nejpozději do 21. 6. 2022, na účet uvedený ve výzvě. Z dokladu o zaslání výzvy na adresu žalované uvedené ve smlouvě ve spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalovaná byla o úhradu částky představující tvrzení žalobce, celkem 56.647,64 Kč ze smlouvy o úvěru, pohledávka [číslo] vyzvána ve lhůtě do 21. 6. 2022. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 25.000 Kč a právnímu předchůdci žalobce uhradila 3.300 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku a spokojil se pouze s tvrzenými příjmy žalované, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalované, příjmy a výdaje její domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto shledal soud neplatnou a rozhodl o povinnosti žalované žalobci vrátit pouze částku 21.700 Kč, představující rozdíl mezi bezdůvodně poskytnutou částkou 25.000 Kč a vrácenou částkou 3.300 Kč jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. (výrok I. tohoto rozsudku) 11. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebit