9 C 11/2023-77 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 10. 1. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 61.343 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 23. 8. 2022 do zaplacení, ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou účastníci uzavřeli [datum] a jejímž předmětem byl úvěr ve výši 52.000 Kč se sjednaným úrokem 64,6 % ročně. Částka měla být zaplacena ve 48. měsíčních splátkách po 3.045 Kč k 17. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena prostředky e-mailové komunikace, žalovaný smlouvu podepsal jménem, příjmením a doplněním o jedinečný kód, který mu zaslal žalobce poté, co ověřil úvěruschopnost žalovaného v databázích SOLUS a NRKI a úvěr schválil. Žalobce požadoval uhrazení nové jistiny ve výši 59. 046,88 Kč, částku sjednaného úroku ve výši 64,6 % ročně z jistiny 51.222,19 Kč od 23. 8. 2022 do 15. 9. 2022, celkem ve výši 2.120 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z jistiny 51.222,19 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, nejvýše však do částky 175.392 Kč, a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny pouze však ve výši 8.267 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky trvající déle než 65 dnů již u čtvrté splátky dne 17. 6. 2022. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k 21. 8. 2022, neboť žalovaný zaplatil 14. 3. 2022 částku 3.045 Kč, 14. 6. 2022 částku 6.090 Kč a 14. 6. 2022 částku 400 Kč a celkem uhradil 9.535 Kč. Žalobci proto vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za každou neuhrazenou splátku ve výši 499 Kč, k zesplatnění celkem 1.497 Kč za tři nezaplacené splátky a právo na náhradu nákladů vzniklých na uplatnění práva v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč. 2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému řádně předvolal oba účastníky. Žalovaný se přes řádné předvolání a poučení soudu o důsledcích jeho nečinnosti, k jednání nedostavil. 3. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost a další procesní povinnosti uložené zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. 4. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 5. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází při tom z obsahu spisu a provedených důkazů. 6. Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitek. (§ 101 o.s.ř.) 7. Soud projednal věc bez přítomnosti žalovaného ve smyslu ust. § 101 o.s.ř. a z žalobcem předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře [název] [formuláře], z Informací pro klienta poskytnutých zprostředkovatelem úvěru a z Prohlášení klienta, který byl identifikován prostřednictvím skenu [číslo obč. průkazu] jedinečným kódem [číslo] přiděleným žalobcem bylo zjištěno, že žalovaný žádal po žalobci spotřebitelský úvěr ve výši 52.000 Kč. Žalobcem byl seznámen s obchodními podmínkami a celkovou částkou kterou je třeba zaplatit ve výši 146.160 Kč, v 48 měsíčních splátkách po 3.045 Kč, vždy k 17. dni v měsíci, se sjednaným úrokem 64,59 % ročně, při předpokládané výši roční procentní sazby nákladů ve výši 87,6 %, s možností uplatnit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každé jednotlivé prodlení s měsíční splátkou trvající déle než 30 dnů, smluvní pokutou ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné nové jistiny pro případném zesplatnění, přičemž souhrnem všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkovou výši spotřebitelského úvěru navýšenou o 200.000 Kč. V hodnocení klienta [anonymizována dvě slova] bylo uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 22.000 Kč (což nebylo nijak doloženo), životní minimum je 3.860 Kč, náklady bydlení činí 2.603 Kč a ostatní výdaje 6.463 Kč, zbývající rezerva je 14.537 Kč. Z prohlášení klienta a výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného z února 2020 bylo zjištěno, že žalovanému přišla na účet dne 13. 2. 2020 platba – [právnická osoba] – mzda ve výši 19.762 Kč a dne [datum] bylo na účet žalovaného převedeno ve výši 50.917,48 Kč, text čerpání úvěru č. [číslo]. Z celkového přehledu účtu žalovaného č. [bankovní účet] za únor 2020 bylo zjištěno, že k 29. 2. 2020 vykazoval konečný zůstatek 39.222,23 Kč za situace, kdy zůstatek nesplacené jistiny na úvěru [číslo] činil 236.514,98 Kč a na úvěru [číslo] činil 248.000 Kč Počátek zůstatku na účtu k 1.2.2020 činil - 4.371,93 Kč, konečný zůstatek 39.222,23 Kč. Debet byl snížen v důsledku převodu úvěru čerpaného 28. 2. 2020 pod var. symbolem [číslo] ve výši 50.917,48 Kč. Z výzvy k zaplacení upozornění na možnost zesplatnění úvěru ze dne 17. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván o úhradu splátky č. 4 ze 17. 6. 2022, splátky č. 5 ze 17. 7. 2022 a splátky č. 6 ze 17. 8. 2022 v celkové výši 8.735 Kč, této výzvě předcházela výzva k úhradě splátek č. 4 a č. 5 ze dne 18. 7. 2022 a výzva ke splátce č. 2 a č. 3 z 18. 5. 2022. Z oznámení žalobce z 21. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl uvědoměn o zesplatnění úvěru s dlužnou jistinou 51.222,19 Kč, úrokem z poskytnutého úvěru 7.824 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 1.497 Kč, neuhrazených nákladů na vymáhání pohledávky, celkem částky 61.343 Kč. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil 1. splátku dne 14. 3. 2022, 2. splátku dne 14. 6. 2022 a 3. splátku dne 14. 6. 2022, spolu s částkou 400 Kč, celkem tak žalovaný zaplatil 9.535 Kč. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaný byl o dlužnou částku upomínán. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 52.000 Kč a uhradil 9.535 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neproká