9 C 26/2023-43 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 5. 9. 2022 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25.000 Kč od 16. 12. 2021 do zaplacení, ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč, splatný nejpozději dne 15. 12. 2021. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byla na jeho bankovní úče [bankovní účet], [variabilní symbol] připsána částka 25.000 Kč. Žalovaný nic neuhradil a právní předchůdce jej proto k úhradě vyzval. Žalovaný nezaplatil ani poté. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřené původním věřitelem žalobce a žalobcem [datum] postoupena žalobci a žalovaný byl o postoupení pohledávek informován a vyzván k plnění. Nezaplatil však. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z nařízeného jednání se žalobce omluvil. Žalovaný se řádné neomluvil a ani se nedostavil. 4. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a provedl dokazování a poté rozhodl bez přítomnosti účastníků. 5. Z obsahu spisu zjistil soud následující skutkový stav. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem [právnická osoba] postoupena žalobci. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] bylo prokázáno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 41.276 Kč, do tří dnů od doručení výzvy. 8. Ze smlouvy o úvěru uzavřené věřitelem [právnická osoba] a žalovaným [datum], pod [číslo] bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 8.000 Kč, s úrokem 279,83 % p.a. a splatností částky 9.840 Kč do 15.12.2021. Dle výpisu z účtu byla částka vyplacena 15. 11. 2021 z účtu [právnická osoba] vedeného [peněžní] [ústav] pod č. [bankovní účet] na účet žalovaného, po jím provedené úhradě verifikační platby 0,1 Kč z 28. 10. 2021. 9. Ze smlouvy o úvěru uzavřené věřitelem [právnická osoba] a žalovaným [datum], pod [číslo] bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 12.000 Kč, s úrokem 266,86 % p.a. a splatností částky 14.632 Kč do 15. 12. 2021. Dle výpisu z účtu [právnická osoba] byla na účet žalovaného 23. 11. 2021 připsána částka 4.000 Kč. 10. Ze smlouvy o úvěru uzavřené věřitelem [právnická osoba] a žalovaným [datum] pod [číslo] bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 25.000 Kč, s úrokem 245,77 % p.a. a splatností částky 30.050 Kč do 15. 12. 2021 výpisu z účtu [právnická osoba] byla na účet žalovaného 26. 11. 2021 připsána částka 13.000 Kč. 11. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 13. Podle § 3 písm.) zákona č. 145/2010 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy, s výjimkou nákladů na notáře. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá o. z.) 16. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.) 17. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku. 18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal od právního předchůdce žalobce společnosti [právnická osoba] jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Obsah smlouvy o úvěru a okolnosti jejího uzavření je jinak nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18), podle kterých byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, ale také zjištěním příjmů, výdajů a nákladů domácnosti žalovaného, počtu vyživovacích povinností a výší dalších závazků. Pokud by právní předchůdce žalobce dostatečně zkoumal poměry žalovaného a hodnotil je ve vzájemných souvislostech, neučinil by z nich nerelevantní závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Pokud by věřitel tento závěr přesto učinil, soud by stejně uzavřenou úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, a to s ohledem na výši sjednaných úroků, kterou lze považovat za lichvu. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Soud proto žalovaného zavázal pouze k vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch bez právního důvodu ve výši 25.000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobce a provedených důkazů, podle kterých žalovaný čerpal 15.11.2021 částku 8.000 Kč, poté 23.1.2021 částku 4.000 Kč a konečně dne 26. 11. 2021 částku 13.000 Kč celkem tedy 25.000 Kč a neuhradil nic. 19. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262) 20. Žalobce požadoval také úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, který mu soud přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne podání žaloby do zaplacení. Ve zbývající části požadovaného příslušenství (ode dne splatnosti úvěru do podání žaloby) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobce tvrzená uzavření smlouvy o úvěru byla shledána neplatnou. 21. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plně