9 C 46/2023-53 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 8. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 13.250 Kč ze smlouvy o zápůjčce, zákonného úroku z prodlení z částky 13.250 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 3. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.840 Kč a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřeli účastníci [datum] smlouvu o zápůjčce peněžních prostředků ve výši 10.000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalobce žalovanému částku [datum] na žalovaným označený účet zaslal a žalovaný se zavázal uhradit zápůjčku ve výši 10.000Kč a poplatek za zápůjčku 3.250 Kč do 27. 3. 2021. Žalovaný však své závazky neuhradil řádně a včas a k datu podání návrhu nezaplatil nic. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Na těchto stránkách se žalovaný seznámil s parametry zápůjčky a dle vlastní volby zvolil splatnost a výši zápůjčky. Poté vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zaslal na žalovaným uvedené telefonní číslo. Před uzavřeném smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dostupných dokumentů poskytnutých žalovaným. Celková výše dluhu tvrzeného žalobcem činila 18.090 Kč. 2. Soud vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu„ odvolání“ proti výrokům o nákladech řízení, aniž by své podání jakkoliv zdůvodnila. 3. Soud nařídil ve věci jednání, ze kterého se žalobce omluvil, žalovaná se bez předchozí řádné omluvy k jednání nedostavila. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků, vycházejíc z ust. § 101 o.s.ř. 4. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost a další procesní povinnosti uložené zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. 5. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází při tom z obsahu spisu a provedených důkazů. 7. Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitek. (§ 101 o.s.ř.) 8. Z obsahu spisu zjistil soud následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o zápůjčce částky 10.000 Kč, prostředky elektronických komunikací, s ověřením dlužníka jedinečným PIN kódem zaslaným žalobcem. To bylo zjištěno ze smlouvy o zápůjčce. Z výpisu z účtu žalobce [právnická osoba] bylo zjištěno, že z účtu žalovaného č. [bankovní účet], byla dne [datum] zaslána částka 1 Kč a dne [datum] byla na tento účet poukázána částka 10.000 Kč. Z upomínek z 3. 4. 2021, 10.4.2021, 17.4.2021 a 26.4.2021 a výzvy k úhradě pře podáním žaloby z 2.6.2022 bylo zjištěno, že [právnická osoba] vyzýval žalovaného o úhradu částky 14.181 Kč Kč, resp. 14.952 Kč, 15.723 Kč a 16.520 Kč. Součástí uzavřené smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [právní forma], které vzal žalovaný na vědomí [datum]. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 2. 6. 2022 a fotokopie doručenky bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzvána k úhradě částky 20.521 Kč a 800 Kč nákladů ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Ve spise se nenachází doklad o provedené úhradě. 9. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 11. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 10.000 Kč a neuhradil ničeho. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku a spokojil se pouze s tvrzením žalovaného, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce proto v důsledku výše uvedeného shledal neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 10.000 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky, smluvní pokutu a náklady vymáhání pohledávky plynoucí z neplatné smlouvy nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262. 16. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v